Leden 2011

JOHNNY DEPP

28. ledna 2011 v 14:14 | Příšerka |  Jen tak...
Johnny je nejlepší herec a kytarista.Je mi jedno jaký na něj máte názor,ale já ho prostě žeru.Patří mu můj véliký obdiv.

Životopis
Sice o něm vetšinu vím,ale psát se mi moc nechce tak vám to zkopíruji.
Johnny Depp, jeho plné jméno je John Christopher Depp II. Má tři starší sourozence, sestru Christie Dembrowski, která pracuje jako jeho osobní manažerka, sestru Debbie a bratra Daniela Deppa, který se živí psaním scénářů. Má indiánské, německé a irské předky ( jeho prababička byla čistokrevná indiánka z kmenu Cherokee). Jeho máma Betty Sue pracovala jako číšnice a otec John musel jako inženýr cestovat za prací, takže rodina opustila Johnnyho rodné Kentucky a vydala se na cesty. Stěhovali se tak často, že si ani nevybavuje, kde všude bydlel. Rodiče měli navíc výbušný vztah. Před tím vším se snažil utéct, takže propadl drogám. Ve dvanácti dostal Johnny kytaru, aby svůj volný čas věnoval něčemu lepšímu, než byli drogy. Když mu bylo patnáct, rodiče se rozvedli.

Johnny Depp se školou skoncoval v 16 letech, a rozhodl věnovat hudební kariéře. Založil kapelu The Kids a vydal se s ní do Los Angeles. Jenže nakonec bylo všechno jinak: potkal svoji ženu Lori Allisonovou s níž se ve svých dvaceti letech oženil. Manželství sice vydrželo s bídou dva roky (rozvedli se v roce 1985), ale Lori filmová maskérka seznámila svého muže s Nicolasem Cagem. Ten jej vzal na schůzku se svým agentem a z Johnnyho se tak stal herec. Johnnyho první film byla "Noční můra v Elm Street/A Nightmare on Elm Street". Roli dostal díky náhodě - režisér filmu se zeptal své dcery, koho by do oné role obsadila a ta si vybrala Johnnyho. Co se týče Johnnyho kapely The Kids, tak jsou stále úspěšní a občas uspořádají koncert i dnes.

Další role, kterou nejprve nechtěl byla role Toma Hansona v seriálu 21 Jump Street. Z Johnnyho se díky postavě detektiva Hansona okamžitě stala hvězda. Další role následovaly velmi rychle. Filmy Střihoruký EdwardCo žere Gillberta GrapeaEd Wood či Donnie Brasco jen potvrdily jeho talent a za tři z nich získal nominace na Zlatý Glóbus ("Střihoruký Edward/Edward Scissorhands", "Benny and Joon", "Ed Wood").

Během natáčení Střihorukého Edwarda poznal i svou lásku herečku Winonu Ryderovou. Zamiloval se tak, že si nechal na ruku vytetovat "Winona forever" (Winona navždy). Po třech letech, ale přišel rozchod, a tak i změna "Wino forever" (opilec navždy). Johnny chodil i s Kate Moss i když spíš střídavě. Ve 20 letech se oženil s filmovou maskérkou Lori Anne Allyson, ale o dva roky později se rozvedli. Také nějakou dobu žil s Jeniffer Grey.

Měl problémy s drogami, ale všechno vyvrcholilo tím, když se herec a jeho velký přítel River Phoenix v roce 1994 předávkoval heroinem přímo před Jonnyho klubem Viper´s Room v Los Angeles. To ho naprosto odradilo a rozhodl se přestat. O několik let později klub prodal.

V roce 1996 měl svůj režijní debut ("The Brave"), který natočil společně se svým bratrem Dannym. Tento film nejen režíroval, ale hrál i hlavní roli a podílel se na scénáři. Do vedlejších rolí obsadil např. Iggyho Poppa nebo Marlona Branda. V roce 1999 se stal spoluvlastníkem francouzské restaurace v Paříži "Man Ray". 

Johnny Depp byl mnohokrát označen v různých anketách za nejpřitažlivějšího muže světa. Často předběhl Brada PittaGeorge Clooneyho nebo Roberta Pattinsona. I když se pořadí neustále mění, tak Depp je jeden z mála který neklesá dolů a nestoupá nahoru ale drží se stále mezi prvními příčkami. K tomu že je jeden z nejúspěšnějších, přispěl nejen fakt že vypadá na svůj věk stále velmi dobře a je zároveň vynikajícím hercem, ale i to že je to rodinný typ a jeho partnerka Vanessa Paradis a jejich děti jsou pro něj vždy na prvním místě.

Johnny má dvě děti, dceru a syna. Dne 27. května 1999 se mu v 8:25 večer nedaleko Paříže narodila jeho a Vanessina dcera Lily-Rose Melody Depp. Jeho životní partnerka je francouzská herečka a zpěvačka Vanessa ParadisováVanessa Paradisje ve Francii velmi oblíbená, vydala mnoho desek za které doslata několik cen. Johnny s ní na několika albech spolupracoval - namaloval jí přední obal alba Divinidylle (2007) a ze stejného alba režíroval její videoklip k písni L´incendie, kde se také objevil. Z jejího dalšího alba Il y a (2009) režíroval klip k písni Il y a, a opět v něm vystupoval a nejen on, ale dokonce se tam ukázaly i jejich dvě děti. Podílel se i na jejích starších deskách. S Johnnym Deppem žije Vanessa od roku 1998 a jsou pokládáni za nejzamilovanější pár Hollywoodu. Johnny s Vanessou neměli nikdysvatbu - prohlásili že to považují za zbytečné, že papír na lásku nepotřebují. 

Každoroční spekulace o jejich svatbě vyvracejí a podle jejich přátel jsou stále zamilovaní jako první den. S Vanessou žije Johnny ve Francii, i když mají i domy v Los Angeles, v Londýně, v Paříži, spoluvlastní restauraci v Paříži a vlastní ostrov vKaribiku, kam jezdí s dětmi na dovolenou. Když byly jejich dcerce Lily-Rose 3 roky, tak se jejich rodina rozrostla o dalšího člena. Dne 9. dubna 2002 se jim v 1:30 v noci narodil syn, který se jmenuje po svém otci, tedy John Christopher Depp III, ale říkají mu Jack. Obě jména svých dětí si nechal Johnny vytetovat na tělo, nápis : "Lily-Rose" má vytetovaný na hrudi u srdce a: "Jack" má na levé ruce pod letícím vrabčákem (vzpomínka na Piráty z Karibiku). 

Zatímco ostatní hollywoodské hvězdy prodávají fotografie svých dětí za miliony dolarů, Johnny a Vanessa se k podobným praktikám nikdy nesnížili. Děti se snaží před novináři chránit a Johnny Depp se nechal slyšet, že jestli někdy nachytá nějakého paparazziho jak fotí jeho děti, tak bude paparazzi velice litovat - koneckonců v minulosti byl Depp za napadení dotěrného paparazziho několikrát zatčen. Soukromí svých dětí si pár velmi střeží.

19. listopadu 1999 Johnny Depp přijal svou hvězdu na slavném Hollywoodském chodníku slávy.

V roce 2001 se Depp objevil ve snímku Z pekla v němž si zahrál policejního komisaře Freda Abberlina, odhalujícího podivné souvislosti v příběhu Jacka rozparovače. Ve stejném roce předvedl výborný výkon ve filmu Kokain (2001), kde hrál drogového pašeráka George Juunga. S režisérem Timem Burtonem spolupracoval kromě filmůStřihoruký Edward a Ed Wood také v roce 2005 když se objevil v jeho diváckém hituKarlík a továrna na čokoládu nebo když propůjčil svůj hlas postavě Viktora v animovaném horrorovém příběhu Mrtvá nevěsta Tima Burtona.

Johnny Depp získal nominaci na Oscara, Zlatý globus, cenu Screen Actor's Guild a nominaci na televizní cenu BAFTA za roli J. M. Barrieho ve filmu režiséra Marca Fostera Hledání Země nezemě (2004), kde hrál s Kate Winslet a Freddie Highmorem. Depp také získal nominaci na Oscara, BAFTA a Screen Actor's Guild za roli kapitána Jacka Sparrowa v akčním dobrodružství Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly (2003). Roku 2006 se opět objevil v roli Jacka Sparrowa ve snímku Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže V roce 2007 se objevil v posledním díle Pirátů z Karibiku - Piráti z Karibiku: Na konci světa.

Další jeho snímkem je Libertine (2004) od Laurence Dunmorea, kde si zahrál básníka ze 17. století se slabostí pro ženy. Jeho hereckými partnery mu jsou John MalkovichSamantha Morton. Z dalších jeho filmů jmenujme např.Tajemné okno Davida Koeppa nebo Tenkrát v Mexiku od Roberta Rodrigueze. V roce 2005 si zahrál excentrického majitele čokoládovny Willyho Wonku, ve filmu Tima Burtona, Karlík a továrna na čokoládu. Velmi úspěšný byl i Johnnyho další film, muzikálový horor:Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street, za ketrý byl nominován na Oscara a získal Zlatý Globus. Film režíroval opět Tim Burton, a co se týče spolupráce Tima a Johnnyho, tak kromě toho, že je pojí dlouholeté přátelství, spolu natočili už šest filmů a točí další. Johnnyho další filmy jsou Veřejní nepřátelé (2009), kde si zahrál gangstera Johna Dillingera, Alenka v říši divů (2010), kde měl malou roličku Kloboučníka - opět režie Tima Burtona a film Imaginarium of Dr. Parnassus, kde nahradil zesnulého herce Heatha Ledgera. 
Johnnyho další film kde si zahrál hlavní roli je Rumový deník (2009). Johnny Depp v mnoha rozhovorech prohlásil, že by si přál v 50 letech s natáčením skončit a věnovat se rodině. V roce 2009 ho časopis People vyhlásil Nejpřitažlivějším žijícím mužem planety. Tento titul získal už podruhé, poprvé to bylo v roce 2003.

V roce 2010 Johnny už poněkolikáté získal cenu People's Choice Awards. I když zvítězila Twilight sága: Nový měsíc, tak největší potlesk v losangelské aréně Nokia Theatre během předávání cen slyšel právě Johnny. Za uplynulých deset let od diváků dostal vůbec nejvíc hlasů, a stal se tak nejoblíbenějším hercem desetiletí. Při předávání Johnny Depp poděkoval divákům a podotkl, že jsou "jediným důvodem, proč tu kdokoliv z nás dnes stojí na pódiu".

Po Burtonově
Alence v říši divů 3D, která se stala podle očekávání kasovním trhákem, Depp natáčí další film kde hraje hlavní roli spolu s Angelinou Jolie - Turista (The Tourist). Film se natáčel v Benátkách. Film vstoupil do českých kin v lednu 2011. Po Turistovi se Johnny 

V současné době se pracovalo na velkolepém pokračování úspěšných Pirátů z Karibiku 4: Na vlnách podivna. Johnny si tu jako Jack Sparrow zahrál s herečkouPenelope Cruz, se kteru už spolupracoval na filmu Kokain. Film však už nerežírovalGore Verbinski, jako předchozí díly, ale Rob Marshal.

Kromě Pirátů Depp pracuje na animovaném filmu Rango. Seznámíme se tam s hlavním hrdinou Rangem (=Johnny Depp). Režie se ujal Gore Verbinski (Piráti z Karibiku) a produkce sám Johnny Depp.


V roce 2010 byl Johnny Depp nominovaný hned několikrát jak na Golden Globe Awards, tak na Oscars. Nominace získal za filmy Cizinec a Alenka v říši divů.

Zajímavosti:
- Má na těle spoustu tetování: jména svých dětí a matky, letícího vrabčáka, hlavu indiána, lebku s nápisem "Smrt je jistá", převrácený trojůhelník, ozdobný nápis "Since Exile Channing", symbol "The Brave" ze stejnojmeného filmu, malou trojku, tři malá srdíčka (=Vanessa, Lily-Rose, Jack), tři malé trojúhelníky, malý otazník a další. 

- Je kmotrem prvorozeného syna herečky Heleny Bonham Carter a režiséra Tima Burtona - Billyho Raye Burtona (nar.2003).

- Mezi jeho blízké přátele patří kromě Burtona a Iggyho Popa také kytarista skupiny Rolling Stones - Keith Richard. Když se Johnny dozvěděl, že bude hrát Jacka Sparrowa v Pirátech z Karibiku, tak postavu svým způsobem stvořil podle něj.

- V roce 2004 si Johnny Depp koupil ostrov na Bahamách o rozloze 18 hektarů za 3,6 milionů dollarů. Jezdí tam na dovolenou se svou rodinou na jachtě Vajoliroja, kterou pojmenoval podle začátečních písmen členů své rodiny, žena VAnessa, JOhnny a děti LIly-ROse a JAck.

- Johnny Depp byl třikrát nominovaný na Oscara a osmkrát na Zlatý Globus. Toho získal za svůj výkon ve filmu Tima Burtona - Sweeney Todd (2007).

- Deppův nevlastní otec (otec jeho 2 sourozenců Daniela a Debbie) byl několikrát vězněn za krádeže ve Statesvillu ve státě Illinois, a to ve stejné věznici, ve které Johnny Depp natáčel jako John Dillinger film Veřejní nepřátelé. Zemřel v roce 2000.


Rodina:
Matka: Betty-Sue (Palmer) Depp
Otec: John Depp (rozvedení)
Nevlastní otec: Robert Palmer (zemřel r.2000)
Bratr: Daniel Depp
Sestry: Christie Dembrowski a Debbie
Partnerka: Vanessa Paradis
Dcera: Lily-Rose Melody Depp (*27.5.1999)
Syn: Jack (John Christopher) Depp (*9.4.2002)


Ocenění:

1990:

ShoWest Award

1996:

London Critics Circle Film Awards (Ed Wood a Don Juan de Marco)

1998:

Golden Aries (Russian Guild of Film Critics) (Strach a hnus v Las Vegas)

1999:

Hollywood Walk of Fame (=Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy)
César Awards, France

2000:

Blockbuster Entertainment Awards (Sleepy Hollow)

2003:
Nejpřitažlivější muž planety, časopis People

2004:

Screen Actors Guild Awards
MTV Movie Awards (Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly)
MTV Movie Award Mexico (Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly)
IFTA Award (Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly)
Teen Choice Awards (Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly)

2005:

People's Choice Awards (Hledání Země Nezemě)

2006:

Teen Choice Awards (Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže)
People's Choice Awards (Karlík a Továrna na čokoládu)

2007:

MTV Movie Awards (Nejlepší herecký výkon)
People's Choice Awards: Favorite Male Action Star
Favorite Male Movie Star
Favorite On Screen Couple
(Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže)
Teen Choice Awards (Piráti z Karibiku: Na konci světa)
Golden Globe (Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street)

2008:
People's Choice Awards (Piráti z Karibiku: Na konci světa)
Kid's Choice Award (Piráti z Karibiku: Na konci světa)
MTV Movie Awards (Piráti z Karibiku: Na konci světa)
MTV Movie Awards (Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street)
National Movie Awards (UK) 
(Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street)

2009:
Nejpřitažlivější muž planety, magazín People (zvolen po 2., poprvé v roce 2003)
Spike TV Scream Awards 2009

2010:
People's Choice Awards - Actor of Decade (Films 2000-2009) - Herec desetiletí

Já nevím  jak vy,ale on prostě nejde neobdivovat.Je to můj velký idol.Nevím jestli jsem viděla všechny filmy s ním,ale snaha o to je.Žeru ho

STOP týrání zvířat

27. ledna 2011 v 21:01 | Příšerka |  Týrání zvířat
Mnozí lidé si myslí a tvrdí o sobě,že velice pomáhají zvířatům.Dále tvrdí jak je to hrozné když na nich testují různé věci...To,že si myslí,že je to jim věřím,ale to,že jim pomáhají je LEŽ!!!
Jistě netvrdím,že se nesprchuji a nemyju nádobí jen abych pomohla zvířatům.Snažím se však omezit spotřebu šamponu a mýdla.Kdyby to tak dělali všichni,zvířat umírá mnohem méně!
Nejvíc ovšem nesnáším takové ty naivní husičky a vyloženě k*ávy,které jsou zmalované jako .....
a tvrdí jak ohromě zvířatům pomáhájí.Neříkám nemalujme se.Říkám omezme používání šminek na minimum.
Tvrdíte,že chráníte psy v útulcích,ale když přijde na koupi chcete radši zdravého a čistokrevného.V životě jste nepomohli ani korunou žádnému zvířeti,nemáte výčitky když se zmalujete pak odlíčíte a celé to opakujete,když za týden vypipláte dva a více šamponů a sníte kila masa,ale chvástáte se jaký vy nejste skvělý,protože těm zvířátkům pomáháte.Doprčic tak u s tím pomáháním začněte!!!

Hestia

27. ledna 2011 v 20:42 | Příšerka |  Bohové Řecka
Hestia byla panenskou bohyní domácího krbu. Hestii chtěli za ženu Poseidon i Apollon, ta je odmítla a zavázala se k věčnému panenství. Hestia byla velmi významnou bohyní, poněvadž rodinný krb, jehož byla strážkyní, byl středem rodiny. U něho hledali záštitu nejen členové rodiny, ale i z vlasti vypuzení a persekvovaní; při krbu se i přísahalo. Hestia neochraňovala jen rodinu, nýbrž i sám stát, který je, stejně jako obec, velkou rodinou. Měla proto své oltáře i svatyně v radnicích, na oltářích planuly věčné ohně. Vystěhovalci si odnášeli a pečlivě opatrovali oheň z domácího oltáře. Po založení nové obce zapalovali tímto ohněm, přineseným ze staré domoviny, oheň na nových oltářích. U Římanů byla s Hestií ztotožňována bohyně Vesna

Hermes

27. ledna 2011 v 20:41 | Příšerka |  Bohové Řecka
Hermes byl syn Dia a bohyně Máie. Hned po svém narození se vydal na cestu a uloupil stádo padesáti krav, které patřilo bohu Apollonovi. Krádež provedl tak lstivě, že zahladil všechny stopy, avšak Apollón ho přece vypátral, díky svému věšteckému umění. Zeus rozhodl, že Hermés musí krávy vrátit. Po cestě k ukrytému stádu však Hermes Apollona okouzlil hrou na lyru, kterou si zhotovil z krunýře želvy a ze sedmi strun; Apollón daroval svému bratru za lyru své stádo a dal mu ještě zlatou berlu přinášející štěstí a bohatství. Hermes byl jedním z nejobratnějších bohů, stal se poslem bohů, obzvláště Dia. Vyřizoval nejobtížnější úkoly. Ochraňoval stáda, daroval lidem blahobyt, byl bohem hlasatelů, dárce řečnického nadání, hlavně bohem obchodu, ale i lsti, podvodů, zlodějů, ba i křivopřísežníků. Hermes ochraňoval i cesty a pocestné a doprovázel též duše zemřelých do podsvětí. Dotkl-li se svou berlou lidských očí, přinášel spánek a sny. Apollón mu poradil, aby se naučil věšteckému umění u Thrií na Parnássu. Hermés miloval Kekropovu dceru Hersu a s bohyní Afroditou zplodil Hermafrodíta. Hermés zasahoval velmi často do lidských osudů. Nevynalezl jen lyru a flétnu, ale i jiné a pro lidstvo velmi užitečné věci. Vynašel prý míry a váhy pro obchodníky, učil lidi tkalcovskému umění, aritmetice, geometrii, astronomii i astrologii a byl pořadatelem obětí bohům. Nebyl pouhým poslem bohů, sám splnil ta nejobtížnější poslání. Pro svou lstivost a dovednost byl nejbližším pomocníkem Diovým.

Hefaistos

27. ledna 2011 v 20:41 | Příšerka |  Bohové Řecka
Hefaistos byl jediný dělník mezi bohy. Olympští bozi nepracovali, pokud jim práce nebyla uložena za trest. Původně bůh ohně, který dovedl tavit kovy, stal se Héfaistos kovářem a patronem všech řemeslníků pracujících s kovy. Kulhající Héfaistos, posluhující bohům při hostinách, ač jim mnoho krásných věcí zhotovil, byl přece jen terčem jejich posměchu a opovržení. Kdykoli ho uviděli, jak se belhá a těžce oddychuje, rozlehl se nebem nezkrotný smích. Héfaistos byl zobrazován v pracovní haleně, která pravou ruku nechávala zcela volnou, s kovářskou zašpičatělou čapkou na hlavě a s odznaky své profese, kleštěmi a kladívkem v rukou.

Ares

27. ledna 2011 v 20:40 | Příšerka |  Bohové Řecka
Ares byl syn Diův a Héřin. Byl bohem lítého boje a jeho družkami byly bohyně vražedné války Enýó a bohyně sváru Eris. V Áreově družině byli i jeho synové Deimos (Děs)a Fobos (Hrůza) které Áreovi porodila bohyně Afrodité. Téměř všichni bohové Área nenáviděli, dokonce i jeho otec, vševládný Zeus; výjimkou byla bohyně Afrodíté, která s Áreem podváděla svého manžela Hefaista a vládce podsvětí Hádes, ke kterému přicházely duše padlých bojovníků. Árés sídlil v Thrákii, v drsné zemi, která odpovídala jeho svárlivé povaze. Často se střetával s bohyní Pallas Athénou, která vražedným válkám nepřála. V trójské válce podporoval Árés Trójany, kdežto Pallas Athéna stranila Řekům. Pomáhala hrdinnému Diomédovi, když zranil Área. V příštím střetnutí pak Athéna sama srazila Área k zemi. Synové Alóeovi, Efialtés a Ótos, zajali Área a věznili ho po třináct měsíců. Nakonec musil Área osvobodit bůh Hermes. Umělec Héfaistos přistihl svou ženu Afroditu při nevěře s Áreem, oba nevěrníky chytil do jemné kovové sítě a vydal je posměchu bohů. Árés nikdy nedbal řádu a zákona, ba přímo jimi opovrhoval. Nezastavil se ani před vraždou. Zabil Bellerofóntova syna sandra a dokonce i Poseidonova syna Hellirhothia. Zeus soudil Área v Athénách na pahorku Areopagu, ale Árés byl osvobozen pro nedostatek svědectví.

Artemis

27. ledna 2011 v 20:39 | Příšerka |  Bohové Řecka
Artemis, dcera Dia a Léty. Jejím bratrem byl bůh Apollon, který se s ní narodil jako dvojče. Artemis se narodila jako první a pomáhala své matce při bratrově porodu; proto byla tato bohyně pokládána za panenskou ochránkyni matek, Artemis Eileithyia. Byla vyzbrojena lukem a šípy. Mohla stejně jako její bratr Apollón rozdávat smrtelníkům náhlou smrt nebo nemoc, avšak stejně mohla i nemocné uzdravovat. Podle jedné báje si bohyně ve svých třech letech vyprosila od otce Dia dary pro svůj osud: věčné panenství, luk a šípy, který by byly stejné jako zbraně Apollónovy, družinu mořských nymf a družinu říčních nymf, které by pečovaly o její oděv a psy, až nebude lovit; přála si mít šafránový rudě lemovaný lovecký oděv. Chtěla vládnout nad všemi horami světa a jen jedním městem, poněvadž většinu svého života chtěla trávit v horách. Prosadila též, aby byla bohyní světla. Zeus splnil všechna její přání a přidal jí ještě třicet měst, jejich by byla paní, a učinil ji ochránkyní přístavů. Bůh Pan dal Artemidě tři lovecké psy tak silné, že mohli zadávit lva, a přidal k nim ještě sedm psů rychlých jako vítr. Artemis dodržovala čistotu, a když ji jednou pronásledoval svou láskou říční bůh Alfeios, raději si pomazala obličej bílým bahnem jako její družky, aby ji neodbytný milenec nepoznal. Aktaión, spatřil na lovu bohyni nahou v koupeli. Bohyně ho zahubila, aby se nemohl vychloubat, že spatřil její krásu. Artemis ztrestala nelítostně i thébskou královnu Niobu, která urazila její matku Létu. Král Oineus zapomněl jedině bohyni Artemidě přinést oběť, když ji přinášel všem bohům. Bohyně ho ztrestala vysláním kalydónského kance, který pustošil královu zemi. Ze všeho nejvíce milovala Artemis lov. K lidem bývala i krutá. Na její počest ve Spartě bičovali mladíky a jejich krví zkrápěli oltář Artemidy Orthie. Král Agamemnón ji urazil a musel na usmíření obětovat vlastní dceru Ífigeneiu.
Kult Artemidin byl rozšířen především na ostrově Déku, v Delfech a Arkadii, kde bylo její oblíbené sídlo. V Delfech bohyně odpočívala po únavných lovech a bavila se ve společnosti Mús a Charitek. Římané s ní ztotožňovali Dianu

Deméter

27. ledna 2011 v 20:38 | Příšerka |  Bohové Řecka
Deméter byla dcerou Krona a Rheiny, po jejím narození ji spolk její otec jako své ostatní dvě děti aby se nemohla vyplnit věštba že ho vlastní dítě svrhne z trůnu. Přesto se vyplnila, Zeus všechny své sourozence osvobodil, a když se ujal vlády na Olympu, svěřil Déméter péči o rolnictví a plodivou sílu země. Déméter se neprovdala. Při bujném svatebním veselí na svatbě Kadmově a Hermoniině se oddala Iasiónovi a porodila mu syna Plúta, boha bohatství. Rozlícený Zeus, kterého Déméter dříve nevyslyšela, Iasióna usmrtil bleskem. Potom již bohyně Diovi neodolala a porodila mu syna Iakcha a své nejmilejší dítě Koru, později zvanou Persefonu. Persefoné byla jedinou radostí své matky. Když ji pak vládce podsvětí chmurný Hades unesl, nešťastná matka ji usilovně hledala. Marně se domáhala svého bratra Dia, aby nařídil Hádovi, že musí Persefonu vrátit nešťastné matce. Zeus dobře věděl, že Hádés již s Persefonou uzavřel sňatek a nešťastnice pojedla zrnka z granátového jablka vyrostlého v podsvětí, a proto již nikdy nesměla natrvalo opustit říši mrtvých. Déméter vyslovila nad celou zemí kletbu neúrody. Země hynula a Zeus začal mít obavy i o osud bohů. Zeus marně volal Déméter na Olymp, ani nemohl dosáhnout, aby bohyně svět zprostila své kletby. Rozhodl proto, že Hádés se musí spokojit tím, že Persefoné bude s ním žít jen tři měsíce v roce jako vládkyně říše Stínů a zbytek roku stráví se svou matkou. Déméter byla vlídná bohyně a k lidem se chovala dobrotivě. Potrestala jen Rysichtona věčným a neukojitelným hladem, poněvadž přes její výstrahu kácel stromy v posvátném háji. Déméter však byla zneuctěna, když v podobě klisny odpočívala při hledání dcery v Onkově stádě koní, zmocnil se jí v podobě hřebce Poseidon. Nejkrásnější zachovaná socha této bohyně je tzv. Déméter Knidská.

Héra

27. ledna 2011 v 20:37 | Příšerka |  Bohové Řecka
Héra vynikala svou krásou a mohla se měřit s bohyní Afroditou i Pallas Athénou. Diovi se zalíbila a vzal si ji za manželku. Báje vyprávějí, že Zeus našel Héru na Krétě a přiblížil se k ní v podobě kukačky. Héra si s ním začala hrát, a tu Zeus vzal na sebe svou podobu a zmocnil se jí. Héra byla ochránkyní manželství, dárkyní dětí a pomocnicí žen při porodu. Héra porodila Diovi boha války Area, božského kováře a zbrojíře bohů Hefaista a bohyni Hébu. Žila tak, aby svým životem byla vzorným příkladem, a proto tím více ji vzrušovaly poklesky jejího manžela, velkého záletníka. Nadto byla ještě velmi žárlivá. Zeus měl mnoho dětí, s bohyněmi i se smrtelnými ženami. Všechny Héra stíhala svou zlobou a nenávistí.
Zeus uznával Héru jako svou spoluvládkyni, dosti často se s ní radil a svěřil jí i některé tajnosti, jiným bohům neznámé. Ale nikdy jí zcela nevěřil. Při rozbrojích dovedl uplatnit svou vůli a po pokusu o sesazení, kdy vzbouřence vedla Héra a spoutaného a bezmocného Dia osvobodil Briareós, dovedl tvrdě zasáhnout svou ženu. Spoutal ji řetězy a zavěsil mezi nebem a zemí a na každou nohu jí přivázal kovadlinu. Propustil ji sice na svobodu, avšak teprve tehdy, až mu bohové - i když neradi - odpřisáhli, že už nikdy se nepokusí o jeho svržení z trůnu. Héra měla stejně jako Zeus dar věštecký. Její věštírna byla blíže Pagai.
Héřin kult byl rozšířen po celém Řecku; zejména pak na ostrově Samu, v jejím rodišti. Její chrám v Olympii je nejstarším řeckým chrámem. Byla zpodobňována s diadémem a žezlem, jí zasvěcená zvířata byla kukačka, páv a jeřáb, z plodů pak granátové jablko.

Fantastická zvířata a kde je najít II.

26. ledna 2011 v 14:22 | Příšerka |  ,,Potterovské" knihy

.: Bytosti neskutečné




Úvod
Domácí duchové
Duchové osudu
Bytosti horské, vodní a lesní
Bytosti částečně zvířecí podoby 
Nadpřirozená zvířata
Záhadné jevy
Lidé vtělující se do zvířat a stromů



Úvod
Tato kniha pojednává o bytostech, které mudlové pokládají za neskutečné. Někteří z nich se s nimi setkali, vyprávěli o tom jiným mudlům, kteří jim však nevěřili, nebo se jejich vyprávění snažili nějak vědecky vysvětlit či jej alespoň překroutili. Domnívám se, že je užitečné se o těchto bytostech poučit více, zejména z mudlovského hlediska, protože mnozí z vás ze zabývají předměty, jako je například Studium mudlů či Dějiny mudlovské společnosti. Je zajímavé dozvědět se mudlovský postoj k bytostem, které my sami důvěrně známe. Doufám, že tato kniha bude nejen poučná, ale i zábavná, a že vyplní mezeru mezi kouzelnickou a mudlovskou společností.



I. Domácí duchové

Mudlové často věřili a dodnes věří na domácí duchy, bůžky, skřítky a podobné bytosti. 
U starých Řeků a Římanů byli takovýmito bůžky tzv. penáti (bůžkové místa) a lárové (bůžkové rodiny). Opatrovali domácnost a chránili domácí blahobyt. Obrazy penátů a lárů byly v domě a v rodině uctívány, zejména o rodinných svátcích.
Slované je zase znali jako skřítky a šotky, kterým říkali také hospodáříčkové. Obětovali jim zbytky jídel, aby střežili dům a dobytek, a aby v noci nedělali rámus.
Křesťanství po marné snaze vyhladit v mudlech víru v existenci skřítků a podobných bytostí, se je snažilo vykládat po svém: jsou to zlí duchové, duše nekřtěňátek nebo odbojní andělé, kteří dopadli do lesů (lesní duchové), do skal (skalní duchové) a do vody (vodní bytosti - vodníci). Prospěch, který přinášejí domu nebo rodině, je prospěch dočasný, který přináší pakt se zlým duchem. Až tato doba uplyne (většinou sedm let nebo násobek sedmi let), přijde si zlý duch pro duši toho, kdo se mu upsal.
Domácí bůžkové mohou podle mudlů přijímat různé podoby, ale nikdy nemají podobu bílé holubice - ta je rezervována pro Ducha svatého, pro nevěřící je symbolem míru a štěstí.
Pro mudly nejznámějším, takovým lidovým, domácím bůžkem je tzv. plivník. Mudla najde plivníka nejčastěji v podobě černého kuřátka, promoklého, zimou se chvějícího a prosebně típajícího. Když se ho ujme, začne kuře někde v koutě nebo na peci hrabat a popelit se a pod ním rychle vyrůstá hromada obilí. Tento dar by se ale přijímat neměl - mudla udělá nejlépe, když odnese plivníka zase tam, kde ho našel, včetně vykouzleného obilí.
Rusové mají také svého skřítka hospodáříčka, nazývají ho domovoj nebo děduška domovoj. Je většinou neviditelný a nemá rád, pátrají-li mudlové po tom, kde v domě žije. Obyčejně to bývá za pecí, pod prahem (kde přebývá v podobě hada) nebo v chlévě. Objevoval se i jako šedý kocour nebo chlapeček s drápky.
Domácím bůžkem vždy býval nějaký nebožtík, předek, který v domě umřel. Proto novostavba neměla ochranného domácího ducha, dokud její hospodář nezemřel. Pokud se rodina stěhovala do jiného domu, snažila se pomocí různých čarodějných manipulací přimět bůžka, aby se přestěhoval s ní a chránil ji i v novém bydlišti.
Mudlové věří, že domácího skřítka si mohou i vypěstovat z vejce slepice prvnice (nejraději černé), které se nosí jistý počet dní pod paží. Takovýto uměle vyrobený skřítek splýval u starých Čechů často s bytostí nazývanou zmek nebo zmok (staročesky čert,ďábel). Mívá podobu kuřátka, ohnivého draka, ohnivého kohouta nebo ohnivé koule a do domu vniká komínem. Ve své ohnivé podobě je také nazýván prašivec.



II. Duchové osudu

Osud je u mudlů pojem jak náboženský, tak filosofický. Býval zpodobňován různými vybájenými tvory. U starých Řeků a Římanů to byly Moiry, zvané latinsky Parky (Parcae). Slovo moira (u Homéra aisa) značí ve staré řečtině osud, los, úděl. Moiry - Parky byly tedy bohyně osudu, neodvratného dění v životě jednotlivce. Osudu však podléhali i bohové. Bytost jménem Ananké (řecky nezbytnost, nutnost) dokonce nad bohy vládla.
Tento nade vším stojící osud byl od počátku nezměnitelně určen (latinské fatum). V době pohomérovské byl personifikován již ne jednou, ale třemi postavami. Třemi zřejmě proto, aby při určování údělu čehokoliv vynikly tři okolnosti, které charakterizují každé dění: počátek, trvání, konec.
Ve shodě s tím byly Moiry - Parky. Tři stařeny - Klóthó, která předla nit života, Lachesis, která ji vinula a třetí, Atropos, ji přestřihovala.
V Čechách byly tímto trojím zpodobením osudu tři sudičky.



III. Bytosti horské, vodní a lesní

Divoženky
Divoženky jsou lesní bytosti ženského pohlaví. Žijí v lesích a horách, kde mají svá doupata. Jsou to ošklivé hlavaté ženy s hrubým chlupatým tělem, s vlasy černými nebo rudými. V ruce nosí klacky ovinuté hady. Čarují, ale i léčí, hlavně rostlinami. Rády tančí a k smrti utancovávají mladíky. Neopatrným šestinedělkám podvrhují svoje ošklivé a křiklavé děti.
Divoženky někdy mudlům prospívají, někdy škodí. Jako ochrany proti nim se používá některých bylin.
K divoženkám patří i jezinky. Mají ženskou tvář, tělo prasečí a nohy koňské. Jsou zlé, unášejí mudlovské děti a krmí si je na pečeni. Lidem, kteří v lese usnuli, vyloupávají oči.
Jezinky jsou v podstatě to samé jako lesní čarodějnice zvaná ježibaba, rusky baba-jaga, která také pojídá pečené děti. (Mudlové mají jednu oblíbenou pohádku, která je známá snad po celém světě - o perníkové chaloupce.)
V ruských pohádkách bydlívá baba-jaga v chaloupce na kuří nožce, lítá vzduchem, umí lidi proměnit v kámen.
Lze se domnívat, že osaměle bydlící čarodějnice byly vybájeny ze skutečných stařen, které se dovedly obklopit závojem tajuplnosti. Kromě čarování znaly leccos mudlům prospěšného, například různé účinné rostlinné léky.


Diví muži
Diví muži jsou rovněž lesními bytostmi. V antice jimi byli satyrové (faunové). Žijí v lese, honí zvěř a přitom hrozně houkají. Rádi lákají a unášejí hezké dívky, škádlí myslivce a dřevorubce. Zavádějí mudly, kteří v lese překročili bludný kořen, takže mudlové se pak motají kolem dokola a konce lesa nemohou najít. Obranou proti nim je přezout se nebo obrátit kapsy.
Zvláštním druhem divého muže je hejkal nebo hejkadlo. Je to chlupatý, vousatý, mechem obrostlý mužík se svítícíma očima. Běhá po lese a "hejká". Kdo by se mu však opovážil ozvat, toho vyděsí. Zjeví se mu, vysoký jako borovice, skočí mu na záda a prožene ho po lese. Ale pokud má mudla u sebe chléb, nemá nad ním hejkal moc. Hejkal má zřejmě vzor v antickém Panovi, který také děsil v lesích osamělé pocestné svým hrozným hlasem (odtud výrazy panický strach, panika).
Vyloženě lesním strašidlem je tzv. štvaní. Je to lovecká společnost složená z démonů a strašidelných zvířat, která v noci s divokým rykem rejdí po lesích.


Polednice a klekánice
Jsou to ženská strašidla, dalo by se říct démoni určité hodiny: polednice hodiny dvanácté (polední), klekánice hodiny večerního zvonění k modlitbě.
Polednice je bytost naprosto zlá. Je nebezpečná šestinedělkám, unáší jim děti, někdy jim podvrhne svoje. Často se zjevuje ve vichřici a svoji oběť, kterou může být i dospělý mudla, nosí vzduchem.
Jako antická Sfinx (Sfinga) dává i polednice mudlům hádanky, a když je neuhodnou, týrá je. Koho zastihne v poledne při práci na poli, toho přinutí, aby s ní celou hodinu hovořil o jedné a téže věci, když to nedokáže, ublíží mu.
Polednice i klekánice patří k bytostem, které bychom mohli nazvat strašidly pedagogickými: polednice trestá za práci v poledne, kdy se má odpočívat a jíst, a trestá děti, které schválně zválejí obilí; klekánice trestá děti, které nechtějí zanechat svých her venku, kdy už se smráká a mají jít domů.
K těmto pedagogickým strašidlům patří také nemodlenka, která za večerní tmy vchází do světnice a bere děti, které se nechtějí modlit; postelníček budí děti, které se dlouho povalují na lůžku; pucnoha nebo škrabinožka dětem bolestně seškrabuje ostrým nožem bláto z nohou, které si zapomněly umýt.


Víly
Víly jsou slovanským druhem nymf - jsou to většinou nymfy lesní. Liší se od nich ale téměř úplným nedostatkem smyslu pro erotiku. Obyčejně to jsou moudré a laskavé panny, které se spíš než o svádění mladíků starají o to, aby pomohly dobrým lidem v nouzi.
Mudlové dělí víly na oblačné, lesní a vodní. V jihoslovanských pověstech jsou často spřízněny s bohatýry, kterým darují sílu například tím, že je nakojí ze svých prsů. Pomáhají bohatýrům podobně, jako řecké bohyně pomáhaly rekům pod hradbami Tróje - dodávají jim sil. Známý slovanský hrdina Jánošík prý dostal svůj pás, který ho činil silným, darem od víly.
Víly nejsou ale jenom dobré, jsou i zlé, které splývají s čarodějnicemi, bosorkami. Tyto víly metají střely, které dovedou těžce zranit, ba i zahubit.
Víly mohou milovat muže, provdat se za ně a mít s nimi děti. Děti víl mají skvělou paměť a jsou moudré. Člověk ale nesmí své manželce-víle připomenout, že je vílou - to navždy zmizí a o své děti se stará potají.


Meluzína
Meluzína se řadí jednak k mořským pannám, neboť tou podle pověsti původně byla, jednak k přízrakům, protože jde o jakousi francouzskou verzi bílé paní. Pověsti o ní vznikly totiž ve Francii a mísí se v nich historie s mytologií. Podkladem těchto pověstí je historická postava francouzské šlechtičny, pramatky hraběcího rodu de Lusignan a zakladatelky rodového zámku ve stejnojmenném francouzském městě. Podle tohoto města, rodu a hradu dostala Meluzína své jméno, neboť slovo Meluzína pravděpodobně vzniklo z mére de Lusignan nebo mére de Lusigne (matka Lusignanu). Hraběcí rod de Lusignan hrál velkou úlohu hlavně v křižáckých válkách. Měluzína prý měla sedm synů, její potomci zasedli dokonce i na královský trůn v Jeruzalémě a na Kypru.
Podle bájí byla Meluzína mořská víla, Siréna, která měla místo nohou rybí ocas. Byla však manželkou i matkou, ale protože měla vílí podstatu, musel jí manžel slíbit, že v sobotu nikdy nebude vyhledávat její společnost. Doneslo se mu ale, že jej manželka v tento čas podvádí, a tak vniknul do jejích komnat a spatřil ji nahou v koupeli, přičemž zjistil, že je napůl rybou. Meluzína s velkým nářkem odlétla oknem a opustila manžela i děti. V noci se však vracela, aby své nejmladší nakojila. Měl-li někdo z rodu de Lusignan zemřít, zjevovala se ve smutečním obleku a vyrážela žalostné výkřiky.
Tyto nářky slyšeli pověrčiví mudlové v hučení, skučení a hvízdání větru v komíně. Dokonce jí z oken házeli hrst mouky nebo soli, aby měla na kašičku pro děti.


Nymfy horské, vodní a lesní
Hory, lesy, řeky, stromy, moře, jezera, jeskyně, údolí a jiná místa v přírodě si mudlové od pradávna oživovaly vybájenými bytostmi obojího pohlaví. Pokud to byly bytosti ženské, staří Řekové a Římané jim ve své mytologii říkaly nymfy. Podle prostředí, ve kterém žily, se dělily na nymfy vodní - najády, horské - oreády a lesní - dryády. Najády se dělily dále na nymfy mořské, říční (jezerní, potoční) a nymfy pramenů. Mudlové si je představovali jako krásné, mladé a veselé dívky, buď nahé nebo jen málo oblečené. K mudlům se chovají laskavě, ale rády unášejí sličné jinochy, kterým způsobují předčasnou smrt a pomatenost. Jsou-li rozhněvány, mstí se na dobytku.
Mudlové často bájí o vodních nymfách, že krásně zpívají a svým zpěvem lákají plavce do záhuby. To bylo zmíněno např. v díle Odyssea, kde vystupovaly mořské Sirény, před nimiž se plavci museli chránit tím, že si zalepili uši voskem.
Představitelkou říční nymfy byla u Němců víla Lorelei, která prý sedí na kolmém skalním útesu nad řekou Rýnem, češe si své zlaté vlasy a zpívá.
Mudlové mají představu, že mořské nymfy jsou horní částí těla ženy, od pasu dolů ryby. Někdy jsou ale nymfy celým tělem ženami. Sirény byly zobrazovány jako ptáci s dívčí hlavou - zřejmě kvůli svému zpěvu.
Někdy se vodní nymfy zadívají do hezkého mladíka, kterého pozorují, když se koupe. Bývá to častým motivem pohádek, zejména láska vodní nymfy ke krásnému princi (např. v díle H.Ch. Andersena nebo Dvořákova opera Rusalka či Lortzingova Undina).
Báje o nymfách všeho druhu vyprávějí, že činností nymf je laškování, tanec, zpěv, koupání, vzájemné škádlení či škádlení lidí, hlavně mladíků. Antické nymfy si užívají se satyry (obé bytosti jsou velmi eroticky založené, odtud slova nymfomanie či satyriasis). Celý mýtus o nymfách spočívá na podkladě erotickém, vzhledem k jejich nedostatečnému oblečení.
Poté, co si nymfy s hezkým hochem pohrají, jej často usmrtí - utopí, udusí, ulechtají či utancují. Někdy se mladík utrápí sám touhou, hlavně po sladkém hlase nymfy.
Lesní nymfy rády jezdí na jelenech a aby je v jejich zábavách nikdo nerušil, hlídají je malí psíci.


Vodník (Hastrman)
Vodník je v Čechách snad nejznámější a nejpopulárnější nadpřirozená bytost, hrdina mnoha pohádek a pověstí. Je to zlá, nebo rozhodně ne dobrá, postava, žijící v řekách, potocích a jezerech (nikdy ne v moři) a topí lidi.
Je-li ve vlastním živlu, vypadá jako malý mužíček, vlasy a vousy má zelené, ústa od ucha k uchu, mezi prsty rukou i nohou má plovací blánu. Někdy bývá popisován jako lysý stařec s tlustým břichem, který má na hlavě vysokou čepici ze sítina kolem těla pás z vodních rostlin.
Mudlové si postavu vodníka sestavili podle vzoru několika zvířat, která mají úzký vztah k vodě. Především je v něm něco žabího - plovací blány, široká ústa. To je směšná stránka jeho zjevu. Podle pověstí se rád živí rybami, samozřejmě syrovými, zde mohla jako vzor posloužit vydra. Největším vzorem pro vodníka je však zřejmě sumec. Jeho zjev je děsivý, je mohutný, vzbuzuje úctu i strach. Jejich hlava je veliká, tlama široká, na horní čelisti jsou dva velké vousy. Tělo je bez šupin, hnědočerné s nádechem do zelena, břicho špinavě bílé či nažloutlé nebo narůžovělé. Sumec miluje podemleté břehy, hluboké výmoly, do vody spadlé stromy. Když mudla viděl, jak přes metr dlouhý sumec stahuje u staré vrby v měsíčním světle svou širokou tlamou kořist pod hladinu, nemůžeme se divit, že utekl pryča vyprávěl cosi o vodníkovi.
Vodník je postava nejen směšná, ale zároveň i strašná. Své obydlí má pod vodou. Někdy je to prostá chatrč, jindy palác, ale vždy tam má řady polic, na kterých stojí hrnečky pokryté pokličkami (takzvané dušáčky). V těchto hrnečcích jsou uvězněny duše lidí, které vodník utopil. Když někdo hrneček odklopí, duše se osvobodí a vylétne vzhůru. Někdy se tím celé utopení ruší, takže se utopenec vrátí domů, ovšem zestárlý o příslušnou dobu, po kterou byl v hrnečku.
Na své oběti vodník rád líčí. Na děti velkou zlatou rybu, která září, na děvčata pentličky a zrcadélka, jež rozvěšuje po břehu. Nejsnadněji prý utopí toho, kdo se koupe o půlnoci nebo v pravé poledne - stáhne plavce za nohy pod hladinu. Nejčastěji ovšem podle pověstí topí pacholky, kteří plaví koně.
Vodník se také dovede přeměňovat. Mezi lidi vychází většinou v lidské podobě, přičemž se nemusí vždy jednat o dospělého člověka.
V noci se ukazuje také ve formě lucerny, která hoří na vodě ve stínu stromů a keřů, zjevuje se v podobě koně, který se rád pase u vody. Když na něj někdo nasedne, dá se do cvalu směrem k vodě a pokud jezdec včas neseskočí, přičemž riskuje zlomeninu, utopí ho.
Mudlové vyprávějí, že vodníka lze snadno poznat podle toho, že mu ze šosu stále kape voda. Odvážný mudla se může pokusit vodníkovi tento šos ustřihnout a zakopat jej, obtočený svěceným růžencem, buď v posvěcené zemi nebo na rozcestí. Vodník ale zuří a za lupičem létá kamení a různé noční příšery. Vodník totiž s ustřiženým šosem ztrácí nejen všechny nadpřirozené síly, ale i život. Na souši může žít pouze do příštího svítání a ve vodě se utopí.
Pokud nemůže vodník lidi utopit nebo vyděsit, provádí alespoň různé neplechy - třeba rozhází při dešti seno, aby se znehodnotilo. Někdy se ale vodník stykem s lidmi do jisté míry polidští, takže je s ním možné spolupracovat. Pomáhá pak třeba mlynářům s prací, za odměnu si smějí nachytat a ve mlýně usmažit ryby, dostanou mléko, které mají rádi a někdy přespávají na peci. I tady provádějí drobná šibalství, ale jsou celkem neškodní.
Často se vodník přidá k pocestnému, kterému prozradí, kdo je a koho jde utopit. Pocestný ale nesmí chtít člověka, zasvěceného smrti, zachránit, protože by se sám stal obětí.
Ve vodě má vodník obrovskou sílu, na souši je však slabý. Jezdí na sumci, za nocí sedává na mlýnském kole nebo na stromě a češe si dlouhé zelené vlasy. Tělo má měkké a kluzké, lze jej těžko chytit. Miluje červenou a zelenou barvu, při řeči huhňá.
I vodník se může oženit - nejčastěji s vodní pannou. Někdy ale zatouží po vesnické dívce, utopí ji, když dívka pere prádlo nebo při koupání, žije s ní pod vodou a má s ní děti, které mají po otci zelené vlásky.
Před vodníkem se lze chránit některými bylinami, například kapradím nebo černobýlem. Spoutat ho lze jen provazem z lýčí.



IV. Bytosti částečně zvířecí podoby

Egyptští bohové
Mnozí egyptští bohové a bohyně měli hlavu zvířecí, často ptačí. Příslušné zvíře se pak nesmělo zabíjet, a dokonce požívalo božských poct. Bohové měli hlavu šakalí, hlavu lvice, ptáka ibise, kočky, krokodýla, krahujce, supa, kobry, berana. Posvátná zvířata byla po smrti balzamována a pohřbívána s mnoha poctami.


Satyrové
Jsou to horští a lesní démoni, pocházejí z řecké mytologie. Byli považováni spíš za zlé bytosti. Byli nezbední, vilní a prostopášní, přitom však zbabělí. Znásilňovali nymfy, opíjeli se vínem, znepokojovali pastýře a lidi jdoucí lesem. Mudlové si je původně představovali s kozlími rohy a ušima a od pasu dolů s kozlím tělem. Bůh Pan měl podobu satyra a nejraději trávil čas v jejich společnosti.


Kentaurové 
Mají trup lidský a tělo koňské - mudlové se domnívají, že báje o nich vznikly pod dojmem prvních jezdců v dobách, kdy antika neznala koně. Kentaurové vynikají moudrostí a spravedlností. Kentaurové byli pouze pohlaví mužského.


Sfinx (Sfinga)

Sfinx, neboli sfinga, je ve staroegyptském výtvarném umění postava ležícího lva s tváří krále (eventuelně královny), někdy s tváří berana nebo jestřába. Největší a nejstarší sfinga je umístěna u pyramid v Gizeh (Gíze). Byla již několikrát zaváta pískem a znovu vykopána. Mezi jejími předními tlapami bývalo obětiště. Její tvář je lemována rouškou ozdobenou královským hadem, nos je rozbitý a vous na bradě uražen. 
Sfingy se vyskytovaly i v asyrském výtvarném umění. Tam to byla socha býka, která měla hlavu muže s plnovousem a orlí křídla. Býk značil sílu, lidská hlava moudrost a orlí křídla rychlost. 
Sfinga v řecké mytologii se však podstatně lišila od obou předešlých pojetí sfingy. Zde byla dcerou obra Tyfaona (zhoubný vichr) a hada Echidny. Možná budete znát antickou pověst, kdy se sfinga usadila na skále u řeckého města Théb, zastavovala poutníky a dávala jim hádanku. Kdo nerozluštil, toho usmrtila. Uhodl ji až Oidipus, a to se sfinga sama vrhla ze své skály. Hádanka zněla: "Který tvor chodí ráno po čtyřech, ve dne po dvou a večer po třech?" Odpověď zněla - člověk (jako batole leze po čtyřech, v dospělém věku chodí po dvou a ve stáří se opírá o hůl).
Tato řecká sfinga se zobrazuje s tělem ležícího lva, ale tvář i hruď má dívčí, křídla orlí.


Harpyje

Název mají odvozený z řeckého slova harpadzo = uchvacuji, rvu, údajně jsou dvě - Aello a Okypete. Byly symbolem vichru. Jejich rodiči byli Thaumas a Elektra. Podle mudlovských představ byly harpyje ptáci s dívčí tváří.


Minotaurus
Byl synem Pasifaé a býka, kterého z moře poslal bůh Poseidon (Neptun). Minotaurus byl člověk s hlavou býka. Žil na Krétě v labyrintu a každých devět let mu museli Athéňané vydat sedm dívek a sedm jinochů. Až jednou za ním do labyrintu přišel Theseus s klubkem nitě od Ariadny a zabil ho.



V. Nadpřirozená zvířata

Pegasus
V antické mytologii je to okřídlený kůň, který vyskočil z trupu Medusy, když jí Perseus uťal hlavu. Na Pegasovi jezdil jak Perseus, tak i Bellerofón (zabil Chimairu). Pod úderem Pegasova kopyta vytryskl na Helikonu pramen Hippokrene - tento pramen byl zasvěcen Múzám a básníci z něj čerpali tvůrčí nadšení. Pegasus je symbolem básnického vzletu, básníci na něm jezdí a přitom tvoří verše. Svým prudkým pohybem symbolizuje tvůrčí rozkoš umělce, svými křídly splňuje dlouho nedosažitelný ideál lidstva - létání. Básník, který se na svět dívá z výšky, má odstup od věcí pozemských a přibližuje se "nadzemským výšinám".


Chimaira (Chiméra)
Byla to nestvůra, která byla vepředu lvem, uprostřed kozou a vzadu drakem či hadem. Z úst chrlila oheň, symbolizovala sopečné výbuchy. Zabil ji hrdina Belleforón, který patřil k drakobijcům antiky. Dnes znamená slovo chiméra přelud, mámení, vidina, utopie.


Drak 
Drak, Drachem, dragon, dragone, drakon... všechna tato slova pocházejí ze starořeckého slova drakon - drak. Ve své nejjednodušší podobě býval zobrazován jako okřídlený had. Vystupuje v pověstech a pohádkách snad všech národů, všude se povídá o hrdinovi, který zabil draka. Důvodem k jeho zabíjení je buď touha po pokladu, který drak střeží, nebo škoda, kterou drak dělá. Původní představa draka jako okřídleného hada byla později doplněna o četné hlavy, které chrlí oheň a useknuté ihned dorůstají.
Odkud mudlové vůbec vzali představu draka? Buď z různých zvířat, která jim připadala současně groteskní i děsivá - ještěři, hadi - nebo na podkladě kosterních nálezů pravěkých ještěrů.
U některých národů, zejména východních (Číňané, Japonci) není drak vždy jen symbolem zla, ale i dobrých a vznešených pojmů, jako je plodnost, noc, nebe, urozenost. Staří Číňané měli draka i ve státním znaku, dokonce měli i řád draka.
Pověsti o lidských obětech drakům jsou staré jako existence draků samotných. Nejčastěji jim byly obětovány princezny a panny vůbec. Pak přišel princ, rytíř, či hloupý Honza, draka zabil a princeznu vysvobodil. Za to dostal její ruku a půl království k tomu.
Drak, o němž se v těchto pohádkách vypráví, je ztělesněním zla. Je obrovský, chrlí oheň, tělo má hadí nebo ještěří, netopýří křídla a hlavně větší počet hlav.
I ve středověku mudlové věřili v draky. Tehdy je dělili na draky okřídlené a neokřídlené.


Pták Noh
Velcí draví ptáci, jako orel nebo sup, mudlům imponovali svým zjevem, stejně jako mudlové obdivovali silné šelmy - lvy, tygry, medvědy. Často používali tyto dravce do svých rodových znaků - erbů. Řekové ale věřili v existenci tvora, kterého známe jako gryfa. Byl to okřídlený tvor s hlavou lví nebo orlí.
Pták noh - jakási podoba gryfa - vystupuje zejména v českých pověstech o knížeti Bruncvíkovi.


Fénix
Pták fénix pochází z egyptské mytologie, kde má jméno Bennu. Egypťané v něm viděli vtělení boha slunce, měl dokonce vlastní chrám v městě Heliopoli. Říkali o něm, že se každých pět set let ve svém hnízdě sám spaluje, aby znovu povstal z popela. Byl proto symbolem vzkříšení, znovuzrození všeho, co v přírodě hyne.
Křesťané tuto báji přenášeli na zmrtvýchvstání Ježíše Krista.


Jednorožec

Je to kůň, jemuž z čela vyrůstá roh, který jednorožec používá jako zbraň. Roh jednorožce býval ve starověku prodáván, ale byl velice drahý. Mudlové věřili, že má léčivou a kouzelnou moc. Používali jej hlavně na zkoušení vína - ponořili roh do vína a pokud zčernal a orosil se krví, bylo víno otrávené.
Ve středověku byl jednorožec symbolem panenství a síly, znamenal také cudnost.
Plinius jej popisoval s tělem koňským, nohy měl mít sloní a ocas kančí. Mudlové věřili, že ten, kdo pije z rohu jednorožce, se vyléčí i z nejhorších nemocí. Nikdy mu neuškodí jed, necítí při poranění bolest a může procházet plameny.



VI. Záhadné zjevy

Bludičky (světýlka)
Bludičky, nebo také světýlka, byly v podstatě duchy lesními, vodními a polními. Jedná se o známý jev, že se někdy nízko nad bažinami objevují a zase mizí světýlka. Mají prý podobu zelenobílých plaménků. Mudlové je považují za duše nekřtěňátek či za zlé bytosti, které zavádějí člověka do močálů, aby se tam utopil. Někdy se objevují i na hřbitovech. S bludičkami se setkáváme v lidových pověstech všech národů, ale nejsou vždy zlé. Běda však tomu, kdo se jim posmívá - zavedou ho do bahna a utopí.


Mořský had

Je to tvor do jisté míry podobný drakovi, s tím rozdílem, že žije v moři. Zprávy o mořských tvorech neobyčejné délky a velikosti, s tělem hadovitým i jiným, se vyskytují již od nepanšti. Je jich nepřeberně a možná, že některé se ani nedostaly na světlo, protože strach z posměchu okolí "zamykal" námořníkům ústa. Mudlové si dodnes nejsou jisti, zda tyto bytosti skutečně existují, i když mnozí jsou velmi nakloněni tomu věřit a neustále shánějí nové, vědecké důkazy. 


Lochnesská příšera
Tento jev zaujal mudly až v době relativně nedávné - někdy v první třetině 20. století. Loch Ness je název jezera ve Skotsku. Je protáhlé, dlouhé 38 km a maximálně 3 km široké. Je asi 152 m hluboké. Svým množstvím vody je největším jezerem Velké Británie.
Mudlové tvrdí, že v tomto jezeře žije ohromné tajemné zvíře, které někdy vyplouvá na hladinu jezera. Bylo prý spatřeno více než stokrát a i velkým množstvím lidí najednou. Nejčastěji je příšera popisována jako had, mudlové ji srovnávají s pravěkým plesiosaurem a vytvořili teorii, že jezero Loch Ness bylo kdysi spojeno s mořem, ale postupně se odpojilo a tito pravěcí ještěři v něm zůstali uzavřeni, rozmnožovali se a žijí dodnes.



VII. Lidé vtělující se do zvířat a stromů

Leopardí a kajmaní muži
Mudlové ve střední Africe si vyprávějí báji o leopardích a kajmaních mužích. Podle této báje má každý leopard v lese a každý kajman v řece svého lidského pána. Každý Afričan z tohoto území se musí snažit, aby se svým leopardem nebo kajmanem navázal spojení, jinak se mu povede zle. Když se mu to podaří, musí usmrtit nějakého člověka a obětovat ho svému zvířeti. Nesmí to být ale člověk nevinný, nýbrž někdo, kdo mu ublížil - takové ublížení může útočník i sám vyprovokovat, aby získal právo tohoto člověka usmrtit. Jestliže leopard nebo kajman společenství přijme, jeho pán si položí vedle postele velký kámen, na kterém bude jeho sluha každou noc jakoby odpočívat. Leopard či kajman ovšem časem požaduje další oběť, aby si jeho pán udržel jeho přátelství. Životy zvířete a jeho pána jsou nerozlučně svázány - oba umírají v témže okamžiku.


Vlkodlak
Pojem vlkodlak je rozšířen po celém světě. V dřívějších dobách docházelo v Evropě k lykantropickým epidemiím. Nejtěžší vypukla r. 1598 v pohoří Jura. Postižení táhli krajem s řevem a štěkotem, vrhali se na zvířata i na lidi (hlavně děti), své oběti usmrcovali, vysávali jim krev a jedli jejich maso. Docházelo k procesům s werwolfy.
Mudlové věřili, že vlkodlakem se stává vždy sedmý syn a že ženě, která si útrapy z porodu ulehčila čarodějnými prostředky, se také narodí vlkodlak.


Člověk a strom

Podle mudlovských pohádek bývá na strom vázán život některé ženy. Ta pak leží v noci na lůžku nehybná, chladná, bez dechu i tepu, protože její duše je ve stromě, ráno ale obživne a vstane, aby večer zase upadla do toho samého stavu. Pokud někdo podsekne strom, s nímž je žena spojena, zemře i ona.


.: Jednorožec



1. Úvod
2. Jednorožec u mudlů
3. Jednorožec u kouzelníků
4. Magie jednorožců



1. Úvod 

Jednorožci patří mezi bájná a magická zvířata, oblíbená mezi kouzelníky i mezi mudly. Vůbec poprvé jednorožce popsal před dvěma tisíci lety řecký autor Ktésiás. Od té doby se o jednorožcích dále psalo a jinak mluvilo.
Popisy jednorožců prošly za tu dobu mnohými změnami. Některé popisy o jednorožcích nemluvily zrovna valně, ale o tom v dalších kapitolách.


2. Jednorožec u mudlů

Jak bylo zmíněno v úvodu, Řek Ktésiás popsal jednorožce jako první. Nyní si povíme, co o nich vůbec napsal. Jednorožec prý pocházel z Indie. Jeho velikost se podobala velikosti běžného osla. Tělo měl bílé, hlavu tmavě ryšavou, s modrýma očima a uprostřed čela vyrůstal jeden roh. Tento roh měřil asi 45 cm. U hlavy byl bílý, uprostřed černý a navrchu rudý. O jeho schopnostech se dozvíme v kapitole Magie jednorožců. Jednorožec měl podle Ktésia útočnou povahu a byl nadměrně rychlý a silný. 
O jednorožcích napsali i takové osobnosti jako např. Aristoteles nebo Julius Caesar. Zato přírodovědec Plinius Starší popsal jednorožce naprosto rozdílně, než předchozí autoři. Podle něj měl jednorožec jelení hlavu a nohy, kančí ocas a jeho roh byl černý a měřil jeden metr. Jednorožec prý byl velmi divoký a měl bučivý hlas.
Ve středověku se jednorožec začal popisovat jako krásné ladné zvíře podobné koni. Roh byl zatočený, jasně bílý. Jednorožec se stal symbolem síly, moci a čistoty. V tomto období ho přijala křesťanská symbolika. Jednorožce známe např. z Artušových pověstí nebo třeba líčení skutků Alexandra Velikého.
V 18. století se mudlové shodli, že jednorožec je smyšlené zvíře a ve skutečnosti neexistuje. Zařadili ho pouze do světa mýtů a legend.


3. Jednorožec u kouzelníků


O jednorožci dle pravdivých kouzelnických zpráv se dočtete zde. Kouzelníci již podali kompletní zprávu o existujících jednorožcích.
Malá hříbátka jsou po narození zlatá. V dospívání se jednorožec mění ve stříbrného a v dospělosti je jednorožec bílý, bělejší než sníh. Jednorožec je velice plaché zvíře, mající v lásce spíše ženy než muže. Je hbitý a rychlý, jen tak se nenechá chytit, možné to ovšem je.


4. Magie jednorožce

Kouzelníci již poznali magické schopnosti jednorožců, a tak jejich roh, krev a žíni využívají do různých hůlek, lektvarů a léčivých odvarů.
Ale ani mudlové nebyli se svými odhady příliš daleko. Tak třeba trojbarevný roh, o kterém psal Ktésiás, měl také báječné schopnosti. Když se z něj vyrobil pohár, všichni, kdo se z něj napili, byli ochráněni proti jedům, křečím a epilepsii. Podle středověkých popisů se tradovalo, že jednorožcův roh lze použít také jako meč a dopadne-li jednorožec na svůj roh z jakékoli výšky, zachrání se bez jediného škrábnutí.

Fantastická zvířata a kde je najít

26. ledna 2011 v 14:20 | Příšerka |  ,,Potterovské" knihy
Fakt úžasná kniha.Doporučuji přečíst(jako knížku)

Fantastická zvířata a kde je najít

Toto dílo Mloka Scamandera je pouhým úvodem k nepřebernému množství fantastických zvířat, která obývají náš svět a o jejichž existenci mudlové nemají povětšinou ani tušení. Pokud se některý příslušník nečarodějské populace setká s tímto tvorem - tedy vidí, co neměl vidět - je uplatněno paměťové kouzlo. V případě nejhorších kolizí zasahuje Úřad pro dezinformace. Jinak jsou kouzelní tvorové chráněni zastíracími kouzly nebo umístění v "bezpečných lokalitách", které jsou obehnány kouzlem na odpuzování mudlů. 

Akromantule (Acromantula) 
Je nestvůrný osmioký pavouk schopný lidské řeči. Pochází z neprostupné džungle Bornea. Charakteristické znaky - husté černé chlupy po celém těle, velké rozpětí nohou (až 15 stop - cca 4,5 metru), klepeta, která zřetelně a hlasitě cvakají a jedovatý sekret. Acromantule je masožravá a dává přednost větší kořisti. Samice - větší než samec - klade až 100 vajec najednou o velikosti nafukovacího míče a tato patří mezi neobchodovatelné zboží - dovoz, či prodej se trestá přísnými pokutami. Známý zástupce - Aragog se všemi potomky. 

Auguron (Augurey) 
Rovněž známý jako irský fénix - jeho domovem je Británie a Irsko, ale lze jej nalézt i v severní Evropě. Zelenočerný auguron je vyzáblý a truchlivě vyhlížející pták, který vzdáleně připomíná podvyživeného supa. Je nesmírně plachý a hnízdí v trnitých keřích. Živí se velkým hmyzem a vílami, létá pouze za hustého deště - jinak se skrývá v hnízdě tvaru slzy. Jeho charakteristické hluboké a rozechvělé houkání se kdysi považovalo za předzvěst smrti. Později (za trpělivého průzkumu) se zjistilo, že pouze oznamuje příchod deště. Brka augurona jsou pro psaní nevhodná, protože odpuzují inkoust. 


Rovněž známý jako hadí král - je zářivě zelený plaz dorůstající délky až 50 stop (15 metrů). Samec má šarlatový chochol na hlavě a mimořádně jedovaté zuby, ovšem nejnebezpečnější zbraní je pohled jeho velkých žlutých očí. Přímý pohled do nich přináší okamžitou smrt. Líhne se ze slepičího vejce vysezeného ropuchou. Jeho pěstování je nezákonné, ale dobře se obchází, protože při kontrole stačí vytáhnout vejce zpod ropuchy. Dožívají se několik stovek let, při dostatku potravy. Podle oficiálních záznamů v Británii nebyl spatřen přinejmenším 400 let. 

Běhnice (Doxy) 
Známá jako kousavá víla se často omylem za skutečnou vílu považuje, byť je zcela jiným živočišným druhem. Má miniaturní lidskou podobu, ale je pokryta černým ochlupením a má po páru rukou a nohou navíc. Mají rády chladnější klima - severní Evropa a Amerika. Kladou až 500 vajíček najednou a zahrabávají je do země. Mladé se líhnou za dva až tři týdny. Běhnice má dvě řady ostrých a jedovatých zubů - po kousnutí je vhodné aplikovat příslušné sérum. 

Blátoplaz (Dugbog) 
Je obyvatelem bažin a je možno jej nalézt v Evropě, Severní i Jižní Americe. V nehybném stavu připomíná kus ztrouchnivělého dřeva, ale bližší ohledání odhalí tlapky s plovacími blánami a velice ostré zuby. Neslyšně se plíží bažinatými mokřinami a živí se především malými savci, ale dokáže nepěkně poranit i kotníky kolemjdoucích lidí. Jeho nejoblíbenější pochoutka je však záhon s mandragorou. 

Blikač (Clabbert) 
Tvor žijící v korunách stromů, vypadající jako kříženec opice a žáby. Původně z jižních amerických států, ale byl vyvezen do celého světa. Má hladkou holou kůži, mramorově zeleného vzhledu a plovací blány na všech končetinách. Paže i nohy silné a obratné, což umožňuje skákání ve větvích. Na hlavě krátké rohy a široká ústa v neustálém šklebu, ovšem plná ostrých zubů. Žere ještěrky a ptáky.. Nejvýraznějším znakem je ale velká bradavice uprostřed čela, která zrudne a bliká při nebezpečí. Američtí kouzelníci je už hromadně nechovají (čemuž napomohly pokuty) jako signalizaci přítomnosti mudlů a tak svým sousedům už nemusí vysvětlovat, proč mají ještě vánoční světýlka nainstalovány na stromech v červnu. 

Bodloš (Knarl) 
Bodloše si mudlové obvykle pletou s ježkem - jsou opravdu téměř k nerozeznání. Pokud v severní Evropě nebo Severní Americe necháte venku něco k snědku ježkovi a ráno je to pryč - byl to ježek. Pokud máte zahradu ráno zpustošenou - tak si bodloš myslel, že jej chcete vlákat do pasti. 

Bublinatka (Plimpy) 
Kulovitá kropenatá ryba, pro kterou jsou charakteristické dvě dlouhé nohy zakončené prsty s plovacími blánami. Není nijak nebezpečná, přestože s oblibou oždibuje nohy a oblečení plavců. Obývá hluboká jezera a miluje jako potravu vodní šneky. Jezerní lidé ji považují za parazita a zbavují se jí svázání gumových nohou, pak ji odnese proud. 

Černovřes (Horklump) 
Pochází ze Skandinávie, ale dnes je doma v celé severní Evropě. Podobá se masité narůžovělé houbě, pokryté řídkými a pevnými černými štětinami. Rychle se rozmnožuje a během několika dnů kompletně zamoří průměrně velkou zahradu. Místo kořínků chapadélky hledá dešťovky a sám je oblíbenou potravou trpaslíků. 

Čmelotrysk (Glumbumble) 
Je létající hmyz severní Evropy s hebkými šedými chlupy, který produkuje šťávu s melancholickým účinkem a užívá se jí jako léku proti hysterii vyvolané požitím listů horečníku. Pokud se dostanou do úlu, má to katastrofální následky pro med. Hnízdí v tmavých a opuštěných koutech - duté stromy nebo jeskyně. Živí se kopřivami. 

Dlaždičoun (Jarvey) 
Vyskytuje se v Británii, Irsku a Severní Americe. Vypadá jako přerostlá fretka, co umí mluvit - skutečného rozhovoru není schopen - to překračuje jeho duševní schopnosti. Omezuje se obvykle na krátké, vulgární fráze, zato je chrlí v nepřetržitém proudu. Dlaždičouni žijí většinou pod zemí, kde pronásledují trpaslíky, přestože nepohrdnou ani krtky, krysami nebo hraboši. 


Patří k nejproslulejším, ale také nejobtížněji skrývatelným fantastickým zvířatům. Samice jsou obvykle větší a agresivnější, ale i k drakovi by se měl přibližovat jen vyškolený a obratný kouzelník !!! Dračí kůže, krev, srdce, játra a rohy jsou vesměs obdařeny silnými kouzelnými vlastnostmi, dračí vejce patří mezi neobchodovatelné zboží - dovoz, či prodej se trestá přísnými pokutami. Existuje 10 základních plemen draků: 

čínský ohniváč 
hebridský černý 
*maďarský trnoocasý 
*norský ostrohřbetý 
*novozélandský opálooký 
*obyčejný velšský zelený 
*peruánský zmijozubý 
*rumunský dlouhorohý 
*švédský krátkonosý 
*ukrajinský železnobřichý 

Pamatujte, že kdykoliv je to možné, drak sežere člověka - lidé patří k dračí pochoutce! 

Drsnochvost (Nogtail) 
Démoni žijící ve venkovských oblastech Evropy, Ruska a Ameriky. Podobají se zakrslým selatům s dlouhýma nohama, ježatým pahýlovitým ocasem a úzkýma černýma očima. Má ve zvyku se vetřít mezi selata do chlívku a čím déle zůstane neodhalen, tím déle statek stíhají různé pohromy. Pokud je ze statku zahnán čistě bílým psem, už se nevrátí. 

Duhovec (Streeler) 
Gigantický plž, který každou hodinu mění barvu a jeho sliz je tak jedovatý, že vše přes co přeleze seschne a shoří. Tento jed je jednou z mála známých látek, které dokáží usmrtit černovřesy. 

Dvoubřitník (Mackled Malaclaw) 
Suchozemský tvor kamenitých pobřežních oblastí Evropy. Sice se značně podobá humrovi, ale pro lidi je nestravitelný - vyvolává vysoké horečky s ošklivou zelenou vyrážkou. Má asi 40 cm, je světlešedý s tmavozelenými skvrnami a jeho kousnutí má vedlejší účinek. Oběť je po dobu jednoho týdne pronásledována obrovskou smůlou. 

Ďasovec (Grindylow) 
Světlezelený rohatý vodní démon jezer Irska a Británie. Agresivně se chová ke kouzelníkům i mudlům, občas si jej jezerní lidé dokáží ochočit. Živí se drobnými rybkami a dlouhé prsty dokáží vyvinout mocný stisk, ale snadno se zlomí. 


Toto hodnocení získal jen proto, že jen výjimkám mezi kouzelníky se ho podařilo ochočit. Je to majestátní, jasně rudý pták velikosti labutě s dlouhým zlatým ocasem, zobákem a spáry. Místem výskytu je Egypt, Čína a Indie. Dožívá se obrovského věku díky regeneraci spálením a povstáním ze svého popela jako mládě. Je absolutně mírumilovný. Dokáže kdykoliv zmizet a znovu se objevit. Jeho zpěv zvyšuje odvahu čistého srdce a zlé plní strachem. Slzy mají mocný léčivý účinek. 

Ghúl (Ghoul) 
Je sice ošklivý, ale není zvlášť nebezpečný. Podobá se slizkému kolozubému obrovi a sídlí na půdách či stodolách patřících kouzelníkům, kde se živí můrami a pavouky. Hlasitě skučí, občas hází kolem sebe předměty, ale pokud na něj osobně narazíme, přinejhorším výhružně vrčí. 

Gryf (Griffin) 
Je původem z Řecka - tvor s předníma nohama a hlavou gigantického orla, avšak tělem a zadníma nohama lva. Býval využíván ke střežení pokladů. Obvykle jsou divocí a vzteklí, ale několik málo obratných kouzelníků se s některými gryfy dokázali spřátelit. Žerou pouze syrové maso. 

Hafoň (Crup) 
Jsou původem u jihovýchodní Anglie a až na rozeklaný ocas jsou podobní foxteriérovi. Je to kouzelnicky vyšlechtěný pes, který je oddán kouzelníkům a na mudly reaguje divoce a vztekle. Báječný likvidátor "čehokoliv", protože sežere vše od trpaslíků, až po staré pneumatiky. K chovu je třeba povolení a chovatel musí prokázat, že i v mudly obydlené oblasti hafoně ovládne. 


Britský a Irský vodní démon, který na sebe bere nejčastěji podobu koně s orobincem místo hřívy. Když nic netušící oběť nasedne, potopí se s ním ke dnu a tam jej pozře (mimo vnitřností). Dá se zneškodnit uzdou umístěnou správně umisťovacím kouzlem. Největší známý hastrmanec obývá skotské jezero Loch Ness a jelikož na sebe bere různé podoby od vydry až k vodnímu hadovi, jeho skutečná totožnost mudlům uniká, stejně jako démon samotný. 

Hipogryf (Hippogriff) 
Je původem z Evropy, ale dnes již po celém světě. Přední polovina těla je obrovský orel i s křídly a zadní kůň. Je možno jej ochočit, ale velmi obtížně. K tvorovi se přibližujeme s pohledem upřeným do očí - úklona je projevem dobrého úmyslu. Jestliže ji opětuje, je bezpečné se přiblížit. Živí se hmyzem a drobnými ptáky a savci. Snáší jedno velké, křehké vejce. 

Hipokampus (Hippocampus) 
Jeho pravlastí je Řecko (nyní celé Středozemní moře) a má hlavu i přední část těla koně a zadní připomíná gigantickou rybu. Klade velká poloprůhledná vejce, jejichž skořápkou je vidět pulce. 

Hrabák (Niffler) 
Hrabák je Britské zvířátko. Připomíná většího krtka a má zálibu ve všem, co se třpytí. Je mírumilovný, ale může v domě způsobit velké škody. Žijí v doupatech až 20 stop (6 metrů) hluboko pod povrchem a v jednom vrhu mívají šest až osm mláďat. 

Huňáč (Porlock) 
Je strážcem koní a vyskytuje se v anglickém Dorsetu a jižním Irsku. Má dlouhou srst, obrovské množství hrubých vlasů a neobyčejně velký nos. Nohy má zakončeny kopyty, ruce malé s čtyřmi sukovitými prsty. Dospělí jsou asi 60 cm vysocí a živí se trávou. Jejich jediným smyslem života je hlídání koní a před lidmi se vždy schovávají. 

Chiméra (Chimaera) 
Vzácně se vyskytující řecká obluda se lví hlavou, tělem horské kozy a dračím ocasem. Je divoká, krvelačná a neobyčejně nebezpečná!!! Její vejce jsou neobchodovatelné zboží - dovoz, či prodej se trestá přísnými pokutami. 

Jednorožec (Unicorn) 
Toto hodnocení je přiznáno jen proto, aby s tímto tvorem bylo zacházeno s respektem, jaký tomuto nádhernému zvířeti náleží. V dospělosti (7 let) je to sněhobílý kůň s rohem, hříbata jsou zlatá, později stříbrná a stávají se stále více plašší - spíše k sobě pustí čarodějku, než kouzelníka. Obvykle se užívá roh a žíně, které mají velké kouzelné vlastnosti. Krev je má také, ale je neobyčejně podlé a trestuhodné zabít jednorožce. 

Jedomet (Lobalug) 
Vyskytuje se na dně Středozemního moře. Je to 30 cm dlouhý primitivní tvor - chrlící rourka a jedový váček. Při ohrožení se smrští a útočníka postříká jedem. Vodní lidé jej užívají jako zbraně a odběr jedu pro přípravu lektvarů podléhá přísné kontrole. 

Jehlanka (Shrake) 
Ostnitá ryba Atlantského oceánu. První byly vytvořeny jako nástroj pomsty mudlovským rybářům a na tomto místě jsou sítě vždy prázdné a rozervané. 

Karkulinka (Red Cap) 
Trpasličí tvorečkové žijící v děrách na starých bojištích nebo kdekoliv kde tekla krev. Pro osamělé mudly jsou velmi nebezpečné, protože za temných nocí se pokoušejí je ubít k smrti. Nejrozšířenější jsou v severní Evropě. 


Toto hodnocení je přiznáno jen proto, aby s tímto tvorem bylo zacházeno s respektem, jaký mu náleží. Kentaur má lidskou hlavu, hruď a paže spojené s koňským tělem, jehož srst může mít různou barvu. Je inteligentní a schopný lidské řeči, ale na vlastní žádost nejsou považováni za "osoby". Mají své vlastní prostředky ochrany proto je mudlové, i přes značné rozšíření, neobtěžují. Konec konců kentauři kašlou stejně i na kouzelníky - mezi nimi a mudly nedělají rozdíl. Jejich životní styl a zvyky proto nejsou známy. 

Kluběnka (Puffskein) 
Je rozšířená po celém světě. Je to krotký tvor kulovitého tvaru, pokrytý hebkou, hořčičně zbarvenou srstí. Miluje mazlení a lehce se o ni stará. Je-li spokojená, vydává tichý bzučivý zvuk. Čas od času se z těla vynoří dlouhý růžový jazyk a spořádá, na co přijde - od zbytků jídla až po pavouky. (I holuby z nosu spících kouzelníků). 

Kůrolez (Bowtruckle) 
Tvor plnící funkci strážce stromů. Západní Anglie, jižní Německo a některé skandinávské lesy. Měří maximálně 25 cm a jako by jej tvořila kůra a větévky s dvěma malýma hnědýma očkama.. Je mírumilovný a plachý, ale je-li ohrožen jeho strom, dokáže zle poranit dřevorubcovy oči. Za porci stínek je možné z jeho stromu získat dřevo na hůlku. 

Lesní mužíček (Erkling) 
Je tvor podobný elfům a pochází z německého Schwarzwaldu. Měří asi 90 cm, má špičatý obličej a pochechtává se pronikavým vysokým smíchem, kterým dokáže okouzlit zvláště děti. Jeho zájmem je odlákat je a sníst. Díky přísným kontrolním opatřením německého ministerstva kouzel se počet obětí v posledních staletích radikálně snížil. 

Maguár (Kneazle) 
Původní šlechtění v Anglii, nyní již v celém světě. Je to malé kočkovité zvířátko se skvrnitou, puntíkovanou nebo žíhanou kožešinou, přerostlýma ušima a ocasem podobným lvímu. Je nezávislé, inteligentní a občas i agresivní, ale pokud si někoho oblíbí, je skvělým domácím mazlíčkem. Má schopnost odhalit nežádoucí a podezřelá individua a pokud jeho majitel zabloudí, spolehlivě jej dovede domů. Může se křížit i s obyčejnými kočkami, ve vrhu mají až osm koťat a k chovu je třeba zvláštní povolení (jako pro hafoňe a pastelníčky), pro neobvyklý vzhled, který přitahuje pozornost mudlů. 

Mantichora (Manticore) 
Nanejvýš nebezpečná řecká nestvůra a lidskou hlavou, lvím tělem a štířím ocasem. Je stejně vzácná a nebezpečná jako chiméra a tvrdí se, že při požírání ulovené kořisti si polohlasně prozpěvuje. Její kůže odpuzuje prakticky všechna známá kouzla a bodnutí ocasem přináší okamžitou smrt. 

Mečoroh (Graphorn) 
Vyskytuje se v horských oblastech Evropy. Je to mohutné zvíře s šedočervenou srstí a hrbem n hřbetě a hlavu zdobí dva velice dlouhé a ostré rohy. Má neobyčejně útočnou povahu. Ani trollové si s nimi vždy neporadí. Rozemleté rohy jsou přísadou lektvarů a pro obtížné získávání jsou neuvěřitelně drahé. Kůže je pevnější než dračí a odpuzuje většinu kouzel. 

Měsíčník (Mooncalf) 
Nesmírně plachý tvor, který z doupěte vylézá jen za úplňku. Má hladké světlešedé tělo, kulaté vypouklé oči na temeni a čtyři pavoukovité nohy s obrovskými ploskými chodidly. Ve světle měsíce provozují na zadních nohou složité tance (mudlové potom zkoumají složité vzorce v poli s obilím a dodnes jsou pro ně neřešitelnou záhadou). Je to fascinující pohled a stříbřitý trus užitý před východem slunce na kouzelné bylinky zvýší jejich výnos i kouzelnou sílu. 

Mizenka (Tebo) 
Je popelavě zbarvené prase bradavičnaté v oblasti Konga a Zairu. Ovládá umění neviditelnosti, takže je velmi obtížné se jí vyhnout nebo chytit. Její kůže je velmi ceněná pro výrobu ochranných štítů a oděvů. 

Mořský had (Sea Serpent) 
Mořští hadi se nacházejí v Atlantském a Tichém oceánu i ve Středozemním moři. Jejich vzhled je sice hrozivý, ale není potvrzeno, že by zabil člověka. Dorůstá délky až 100 stop (cca 30 metrů); má koňskou hlavu a dlouhé hadovité tělo. 

Nundu (Nundu) 
Toto východoafrické zvíře je možná nejnebezpečnější šelmou světa - gigantický leopard, který se však pohybuje úplně tiše a dech vyvolává chorobu natolik virulentní, že dokáže vyhubit celé vesnice. Dosud jej nedokázalo zneškodnit méně než 100 plně spolupracujících kouzelníků. 

Obroun (Re'em) 
Je neobyčejně vzácný gigantický tur se zlatou srstí, který se objevuje v neobydlené divočině Severní Ameriky i dálného východu. Krev obrouna, tomu kdo ji vypije, propůjčí obrovskou sílu. Potíže s jejím získáváním znamenají, že poptávka vždy vysoce převyšuje nabídku. 

Ohňový krab (Fire Crab) 
Je podobný velké želvě s bohatě dekorativním krunýřem. Místo výskytu na Fidži je přeměněno na rezervaci na jeho ochranu jak před mudly, tak i před kouzelníky, kteří z jejich krunýřů užívají jako nesmírně ceněných kotlíků. Je-li ohrožen, ze zadečku vystřeluje plameny. Jsou vyváženi i jako domácí zvířata, ale jen na zvláštní povolení.

Okamie (Occamy) 
Vyskytuje se na Dálném východě a v Indii. Je to dvounohý opeřený a okřídlený tvor s hadím tělem - cca čtyři a půl metru délky. Živí se ptáky a drobnými savci, ale napadne každého, kdo se k ní přiblíží, zvláště pokud brání vejce, jejichž skořápky jsou z nejčistějšího stříbra. 

Okřídlený kůň (Winged Horse) 
Známější jako Pegas existuje v mnoha plemenech po celém světě: 

*abraxaské - velmi silný obří plavák 
*aethonské - kaštanový hnědák oblíbený v Irsku a Británii 
*granijské - šedý a obzvlášť rychlý 
*thestralské - vzácné, vraník nadaný schopností neviditelnosti. Mnozí kouzelníci věří, že nosí smůlu. 
Majitel Pegase je povinen v pravidelných intervalech koně začarovávat zastíracím kouzlem, stejně jako hipogryfa. 

Leprikón (Leprechaun) 
Někdy též známý jako šprýmařík je inteligentnější než víla a méně zlomyslný než šotek, rarach nebo běhnice - přesto je velký nezbedník. Vyskytuje se pouze v Irsku, dorůstá asi 20 cm a je zelený. Přestože umí mluvit, stejně jako kentauři netouží po změně statutu na "osobu". Rodí živá mláďata a na svou existenci s oblibou upozorňuje mudly a tak je v jejich literatuře stejně často, jako víla. Substance, kterou umí vytvořit vypadá jako zlato, ale po několika hodinách zmizí. Není znám případ, že by způsobili trvalou újmu člověku. 

Pastelníček (Fwooper) 
Je africký pták s neobvykle křiklavě barevným opeřením ( oranžoví, růžoví, citrónově zelení nebo žlutí). Jsou zdrojem ozdobných písařských brků a kladou i zářivě vzorovaná vajíčka. Zpočátku příjemný zpěv později dohání posluchače k šílenství. Proto jsou prodáváni začarovaní umlčovacím kouzlem a to je třeba každý měsíc obnovovat. Opět jen na povolení. 

Pětinoh (Quintaped) 
Známý i jako chlupatý MacBoon. Je nesmírně nebezpečná masožravá obluda, která miluje zvlášť lidské maso.. Žije jen ostrově Drear u pobřeží severního Skotska a tak se toto stalo nezakreslitelným teritoriem. Připomíná rudohnědou chlupatou hvězdici na stejně chlupatých pěti nohách zakončených kopyty. Postoj nohou jako u pavouka. 


Nacházejí se na celém světě. Dovedou zalézt pod prkna podlahy či obložení a zamořit celý dům. Na jeho přítomnost upozorní odpudivý zápach rozkladu. V klidovém stádiu se podobá skvrně nazelenalé plísně s očičky, je-li vyplašen, bleskurychle odcupitá na četných pavoukovitých nohou. Živí se zbytky. Než se přemnoží je třeba uplatnit čistící kouzlo. 

Pogrebin (Pogrebin) 
Je sotva stopu vysoký ruský démon s chlupatým tělem, ale holou a přerostlou šedivou hlavou. Přikrčený je jako lesklý kulatý kámen. Přitahují jej lidé a pokud je mu doboleno sledovat svou oběť příliš dlouho, zmocní se jeho kořisti absolutní beznaděj a zoufalství. Jakmile padne na kolena a rozpláče se, démon se na ni vrhne a pokusí se ji pozřít. Dá se odehnat jednoduchými zaklínadly, ale stejně účinné je jej prostě nakopnout! 

Polovid (Demiguise) 
Tvor žijící na Dálném východě, ale je jen stěží objevitelný, neboť v případě vlastního ohrožení se umí učinit neviditelným - vidí jej pouze kouzelníci k jeho lovu kvalifikovaní. Polovid je mírumilovné býložravé zvíře, vzhledem připomíná elegantní opici s velmi dlouhou, hedvábně stříbřitou srstí. Jejich kožešina je nesmírně ceněná, protože z jejich srsti se tkají neviditelné pláště. 

Popelec (Ashwinder) 
Vzniká z kouzelného ohně *, kterému je dovoleno dlouho a nekontrolovaně hořet. Je to tenký světlešedý hádek se zářivě rudýma očima, který se zrodí z řeřavých uhlíků ohně a odplazí se do stínů obydlí, kde hoří tento oheň - zůstává po něm popelem posypaná stopa. Žije pouze jednu hodinu, ale za tuto dobu vyhledá temné a neobydlené místo, kde naklade jasně červená a intenzivně žhnoucí vejce. Nejsou-li včas nalezena a zmrazena kouzlem, obydlí podpálí. Zmrazená vejce jsou nesmírně ceněná jako přísada do nápoje lásky nebo snězená, jsou lékem proti zimnici. * Kouzelný oheň - jakýkoliv oheň, do něhož byla přidána kouzelná substance (např. Letax) 

Ramora (Ramora) 
Stříbrná ryba Indického oceánu se silnými kouzelnými schopnostmi. Dokáže ukotvit lodě a je strážným andělem námořníků. Je chráněna mnoha zákony před kouzelnickými pytláky, neboť je tvorem, jehož schopnosti jsou ceněny. 


Nejčastějším místem výskytu je anglický Cornwall. Jsou kovově modří, až 25 cm vysocí a velice nezbední. Přestože nemají křídla, umějí létat. Dorozumívají se pisklavým švitořením, které je srozumitelné jen jiným rarachům. Rodí živá mláďata. 

Rotulice (Billywig) 
Je hmyz s domovem v Austrálii, centimetr a půl dlouhá, jasně safírově modrá a létá tak rychle, že mudlové si jí nevšimnou a i kouzelníci obvykle až po štípnutí.Toto způsobuje závratě a následně levitaci. Křídla jí vyrůstají z temene hlavy a otáčejí se tak rychle, že celá rotuje. Žihadlo má na spodní části těla. Sušení žihadla se používají pro přípravu několika lektvarů a jsou (pravděpodobně) jednou z ingrediencí cukroví šumivé bzučivky. 

Runovec (Runespoor) 
Prapůvodně žil v zemičce Burkina Faso v Africe. Tříhlavý, jasně oranžový had s černými pruhy je asi 2 metry dlouhý a velmi nápadný. Proto lesy které obývá jsou nezakreslitelné. Sám o sobě není nijak agresivní a byl chován jako domácí miláček. Levá hlava (had proti vám) plánuje, prostřední je snílkem, pravá je kritikem a počínání obou hlav hodnotí nepřetržitým podrážděným sykotem. Zuby pravé hlavy jsou neobyčejně jedovaté. Málokdy se dožije vysokého věku, protože hlavy mají sklon na sebe útočit a velmi často chybí pravá hlava - to když zbylé se spolčí a ukousnou ji. Jediný známý tvor, který svá vejce vyvrhuje ústy. Ceněná surovina lektvarů duševní svěžesti. 

Salamandr (Salamander) 
Drobná ještěrka žijící v ohni a živící se plameny. Je jasně bílý, ale podle teploty ohně i modrý nebo rudý. Mimo oheň přežijí asi 6 hodin, jsou-li pravidelně krmeni pepřem, zůstávají však na živu pouze tak dlouho, dokud hoří oheň, ze kterého vzešli. Jeho krev má skvělé léčebné a rekonvalescenční účinky. 

Scvrček (Moke) 
Stříbrozelená ještěrka délky asi 30 cm žijící v Británii a Irsku. Dokáže se podle libosti scvrknout a tak ji mudlové ještě nezaznamenali. Její kůže je ceněná surovina pro výrobu měšců a peněženek, neboť v přítomnosti cizího člověka se smrští a jsou jen těžko k nalezení. 

Sfinga (Sfinx) 
Egyptská má lidskou hlavu na lvím těle a již více než tisíc let ji kouzelníci využívají k hlídání cenností a tajných úkrytů. Je velmi inteligentní a vyžívá se v hádankách a hlavolamech, ale opravdu nebezpečná je jen tehdy, kdy je ohroženo to, co hlídá, 

Smrtipášť (Lefthifold) 
Známý jako živoucí rubáš - se naštěstí vyskytuje jen velmi vzácně v pásmu tropického klimatu. Je podobný centimetr a půl tlustému plášti (tlustější jen v případě, že přednedávnem zabil a pozřel nějakou oběť), který v noci klouže těsně při zemi. Svou oběť obalí a zadusí - zastaví je jen Patronovo zaklínadlo, ale jelikož obvykle napadá spící, mají jen zřídka možnost zaklínadlo úspěšně použít. Nezbude ani stopa po oběti, ani po o něco tlustším plášti, který opět proklouzne do temnoty. 

Šotek (Imp) 
Žijí pouze v Británii a Irsku a často jsou zaměňováni s rarachy - neumějí však létat a jsou tmavohnědí až černí. Společný je jim ale groteskní smysl pro humor. Libují si ve vlhkém a bažinatém terénu a mláďata se líhnou plně zformovaná, asi 3 cm dlouhá. 

Tlustobřich (Diricawl) 
Pochází z Mauricia - buclatý nelétavý pták a načechraným peřím je schopen před nebezpečím zmizet a opět se zjevit jinde (jako Fénix). Mudlové si jeho existence byli vědomi a nazývali jej dodo. A díky jeho schopnosti mizet jsou přesvědčeni, že jej vyhubili. 

Tlustočerv (Flobberworm) 
Silný hnědý červ až 30 cm dlouhý, který se prakticky nepohybuje. Žije ve vlhkých příkopech a je naprosto nezajímavý. 

Hrůzostrašné, ale hloupé stvoření až tři a půl metru vysoké a vážící víc než tunu, se často chová agresivně a nepředvídatelně. Pocházejí ze Skandinávie, ale dnes žijí v Británii, Irsku i jiných oblastech severní Evropy. Známe tři druh trollů 

*Horský je světlešedý s holou hlavou 
*Lesní je světlezelený a někdy s zelenými či hnědými vlasy 
*Říční je načervenalý s krátkými rohy a občas chlupatý 
*Největší a nejnebezpečnější je horský. Živí se syrovým masem a nejsou vybíraví - berou jak divou zvěř, tak lidi. 

Trpaslík (Gnome) 
Běžně se vyskytující zahradní škůdce, který se nachází na celém území severní Evropy i Severní Ameriky. Dorůstá 30 cm, má neúměrně velkou hlavu a tvrdé, kostnaté nohy. Zbavíte se jich buď dlaždičounem nebo je roztočíte ve vzduchu, až se mu zamotá hlava a pak jej přehodíte co nejdál přes zeď. 

Třaskavec (Erumpent) 
Velké šedé africké zvířátko , obdařené obrovskou silou. Dosahuje váhy až 1 tuna a z dálky je možno si jej splést s nosorožcem. Tlustá kůže odpuzuje většinu kouzel. Rodí vždy jen jedno mládě. Obvykle není útočný, ale je-li vyprovokován, následky jsou katastrofální - roh prorazí COKOLIV a vstříknutí tekutina je výbušná. Populace není početná, protože samci se v období páření často vyhazují do vzduchu. Rohy, ocasy a výbušná kapalina se užívají k přípravě lektvarů - patří mezi obchodovatelné zboží skupiny B - nebezpečné a podléhající přísné kontrole 

Tůňodav (Kappa) 
Japonský vodní démon mělkých tůní a řek. Vypadá jako opice s šupinami a pod temenem má dutinu, v níž nosí vodu. Živí se lidskou krví, ale hodí-li se mu okurka s vaším vyřezaným jménem, pak vám neublíží. Pokud ji s sebou nemáte, je nutno jej lstí donutit se sehnout, až mu z dutiny vyteče všechna voda, to ho připraví o všechnu sílu. 

Víla (Fairy) 
Drobná a nesmírně pohledná stvořeníčka s minimální inteligencí a je využívána kouzelníky především k dekoraci. Žije v lesích na pasekách a je vybavena jistými kouzelnými schopnostmi k odhánění dravců (např. auguroni..) má hašteřivou povahu, ale protože je velmi marnivá, zkrotne, má-li posloužit jako ornament, kde vyniknou její nádherná motýlí křídla. Víla neumí mluvit !!! Rozmnožuje se kladením vajec 

Vlkodlak (Werewolf) 
Se vyskytuje po celém světě a lidé se ve vlkodlaky mění pouze, pokud je pokouše. Dosud není znám účinný lék, třebaže v posledních letech pokroky ve výrobě lektvarů dokáže utlumit nejhorší příznaky. Jednou měsíčně, za úplňku, se jinak zcela zdravý kouzelník nebo mudla mění ve vražednou bestii, která dává lidské kořisti přednost před jakoukoliv jinou. 

Vodní lidé (Merpeople) 
Také jezerní lidé, sirény či mořské panny jsou rozšíření po celém světě, přestože vzhledem se hodně liší. Mají vlastní jazyk a přesto stejně jako kentauři odmítli statut osob a na vlastní žádost jsou klasifikováni jako zvířata. Nejstarší v dějinách zaznamenaní byli známí jako sirény v Řecku a v teplejších vodách překrásné mořské panny, které se často objevují i v mudlovské literatuře. Skotské a Irské již tak krásné nejsou. 

Všudylezka (Chizpurfle) 
Drobní cizopasníci - jako drobný krab s velkými tesáky. Přitahují je kouzla a usadí se v peří nebo kožešině tvorů jako hafoňové nebo auguroni. V kouzelnických obydlích napadají kouzelné předměty a postupně se prokoušou až k magickému jádru nebo v kotlících polykají zbytky lektvarů - zvláště tyto se likvidují obtížně (záleží na lektvaru co pozřely), jinak jsou snadno zničitelné jakýmkoliv prodávaným značkovým lektvarem. 

Yetti (Yeti) 
Pochází z Tibetu a je považován za příbuzného trollů, ale ještě nikdo se nedostal tak blízko, aby mohl provést odborné testy. 

Zlatonoska (Snidget) 
Má toto označení, protože její zajetí nebo zranění se přísně trestá!! Je to neobyčejně vzácný a chráněný ptačí druh. Je dokonale kulatá s velmi tenkým dlouhým zobákem, očima lesklýma a barvou podobnýma rubínům. Je dokonalý a neobyčejně rychlý letec. Její pírka a oči jsou tak ceněným artiklem, až byla málem vyhubena. Jedním z významných faktorů záchrany bylo i její nahrazení Zlatonkou ve famfrpálu. 

Zmíráček (Jobberknoll) 
Malý modře skvrnitý ptáček, který se živí drobným hmyzem severní Evropy a Severní Ameriky. Nevydá jediný zvuk až do okamžiku své smrti, kdy vyrazí táhlý skřek složený ze všech zvuků, jaké kdy slyšel, zopakované pozpátku. Pírka zmíráčka se užívají k přípravě veritasér a paměťových lektvarů.







J.K.Rowling

26. ledna 2011 v 14:15 | Příšerka |  Harry Potter
Moc ji obdivuji...

Joanne Rowlingová, resp. J. K. Rowlingová, je britská spisovatelka, známá zejména díky řadě knih o čarodějnickém učni Harry Potterovi. Tato knižní série znamenala pro Rowlingovou celosvětový úspěch včetně řady ocenění. V únoru 2004 magazín Forbes odhadl její majetek na 576 milionů liber. Autorka se tak stala prvním dolarovým miliardářem, který získal svoje bohatství psaním knih. Finančně poráží i britskou královnu Alžbětu II. a v současnosti je nejbohatší ženou britských ostrovů.

Dětství
Rowlingová se narodila v Chipping Sodbury, Gloucestershire ve Spojeném Království v roce 1965. Společně se svou matkou, otcem a sestrou Dianou přestěhovala do Winterbourne, Bristolu a nakonec do Tutshillu. Navštěvovala Wyedeanskou střední školu, kde často svým přátelům vyprávěla příběhy. V roce 1990 podlehla její 45-letá matka dlouhotrvajícímu boji s roztroušenou sklerózou. Jako vysokoškolské zaměření si na nátlak rodičů vybrala francouzštinu, což později označila za životní chybu. Po ročním pobytu v Paříži, který byl součástí jejích vysokoškolských studií, se vrátila do Anglie, kde pracovala hlavně pro Amnesty International. Nápad na příběh o kouzelnickém učni dostala během cesty vlakem z Manchasteru do Londýna. Na cílové zastávce měla již vymyslenou většinu postav a základní děj prvního dílu série - Harry Potter a Kámen Mudrců. Rowlingová se přestěhovala do Portugalska, aby zde vyučovala angličtinu. Zde se vdala za portugalského televizního reportéra Jorga Arantese. V roce 1993 se jim narodila dcera Jessica Rowlingová Arantesová. Manželství ale nevydrželo a Rowlingová se ještě před rozvodem v roce 1995 vrátila spolu se svojí dcerou do Edinburgu.

Nezaměstnaná Rowlingová dokočila v tomto skotském městě práce na prvním dílu, přičemž některé části psala po edinburghských kavárnách. Koluje pověst o tom, že v kavárnách psala, aby se vyhnula svému nevytápěnému bytu. To však sama popřela.

Život po Harrym
Vydavatelství Bloomsbury chtělo, aby se křestní jméno autorky na obálkách objevilo jen jako dva iniciály. Obávalo se totiž menšího prodeje úvodního dílu, pokud by bylo zřejmé, že jeho autorem je žena. Joanne se zkrátilo na J., a protože Rowlingová nemá žádné prostřední jméno jako druhý iniciál použila jméno po své babičce Kathleen. Na obálkách se tak objevilo J. K. Rowling (v češtině J. K. Rowlingová).

Po obrovském úspěchu prvního dílu napsala Rowlingová 5 dalších pokračování a 2 doplňkové knihy, které byly vydány ve prospěch nadace Comic Relief. Prodej knihy udělal z Rowlingové multimilionářku, v roce 2001 si tak mohla koupit luxusní sídlo ve stylu 19. století u břehu řeky Tay ve Skotsku. V tom samém roce se zde vdala za Dr. Neila Murraye.
Předpokládá se, že série knih o Harrym Potterovi bude mít 7 dílů (pokud nepočítáme doplňkové knihy). Šest knih již bylo v angličtině vydáno, poslední z nich na své české vydání teprve čeká. Nakladatelství Albatros, které má v ČR na tuto sérii exklusivní práva, do této chvíle konkrétní datum vydání nestanovilo. Přes obrovský úspěch knih (nebo snad právě kvůli němu) se Rowlingové nevyhnula ani řada problémů. Vydání pátého dílu (Harry Potter a Fénixův řád) bylo zdrženo kvůli nařčení z plagiátorství spisovatelkou Nancy Stoufferovou. Soud nakonec rozhodl ve prospěch Joanne Rowlingové. Autorka si také chtěla od psaní na chvíli odpočinout, protože během psaní čtvrtého dílu se cítila přepracovaná. Podle vlastních slov jednou dokonce zvažovala, že si zlomí ruku. Nakonec však donutila vydavatelství posunout datum publikace a na pátý (zatím nejdelší) díl celé série tak měla celé tři roky klidného psaní. Rowlingova řekla, že část tohoto času strávila i psaním něčeho jiného, na čem by chtěla pokračovat po uzavření celé série o Harrym Potterovi.

Na konci roku 2003 dostala Rowlingová nabídku televizního producenta Russella T. Daviese na spolupráci při tvorbě slavného britského sci-fi seriálu Doctor Who. I když byla nabídkou nadšená, musela jí nakonec odmítnout, protože už pracovala na dalším dílu série. Ten nese v originále jméno Harry Potter and the Half-blood Prince. Těsně před Vánoci 2004 oznámila Rowlingová dokončení knihy a datum vydání bylo stanoveno na polovinu roku 2005.

Rowlingová se - stejně jako řada dalších literárních, hudebních či filmových osobností - krátce objevila jako postavička v americkém kresleném sitcomu Simpsonovi.

Knížky o Harrym Potterovi
- Harry Potter a Kámen mudrců, v originále jako Harry Potter and the Philosopher's Stone 
- Harry Potter a Tajemná komnata, v originále jako Harry Potter and the Chamber of Secrets 
- Harry Potter a vězeň z Azkabanu, v originále jako Harry Potter and the Prisoner of Azkaban 
- Harry Potter a Ohnivý pohár, v originále jako Harry Potter and the Goblet of Fire 
- Harry Potter a Fénixův řád, v originále jako Harry Potter and the Order of the Phoenix 
- Harry Potter a princ dvojí krve, v originále jako Harry Potter and the Half-Blood Prince
- Harry Potter a Relikvie smrti, v originále jako Harry Potter and the Deathly Hallows

Doplňkové knihy k Harry Potterovi
- Famfrpál v průběhu věků 
- Fantastická zvířata a kde je najít 
Obě dvě doplňkové knihy napsala Rowlingová pod pseudonymy. Jedná se o skutečné verze knih, které jsou zmíněny v samotném příběhu o Harrym. Fantastická zvířata jsou učebnice, zatímco Famfrpál je nejoblíbenější knihou v celé bradavické školní knihovně. Vytištěné jsou včetně poznámek na okrajích listů a instrukcí od Albuse Brumbála. Veškerý výtěžek jde na konto nejznámější britské charitativní nadace - Comic Relief. Rowlingová obdarovala řadu různých charitativních organizací, zejména však přispívá na výzkum a léčení rozstroušené sklerózy, které podlehla spisovatelčina matka. Podle Rowlingové matčina smrt hluboce poznamenala její autorský styl.

Filmy
Filmová verze prvního dílu Harry Potter a Kámen mudrců byla uvedena v roce 2001 a o rok později přišel do kin i Harry Potter a Tajemná komnata. Oba filmy se nevyhnutelně setkaly s diváckým úspěchem, kritika jim však výtýká řadu nedostatků a jednoznačně nebyly přijaty ani fanoušky knižní předlohy.
Se změnou řežiséra přišla ve filmové verzi třetího dílu mnohem temnější atmosféra. Harryho Pottera a vězně z Azkabanu (uveden 2004) řežíroval Alfonso Cuarón, jehož práci Rowlingová obdivovala již před natáčením Harryho. Autorka označila adaptaci třetího dílu jako svojí nejoblíbenější. Dosud posledním filmem je Harry Potter a ohnivý pohár z roku 2005. Ten byl natočen režisérem Mikem Newellem.
Rowlingová odmítla návrhy filmařů, aby byly filmy natáčeny ve Spojených státech nebo s americkými herci. Jen neochotně dovolila vydavatelům změnit název první knihy na "američtější" Sorcerer's Stone a to ještě omezila jen na USA. Ve filmech na britských hercích trvala, kvůli čemuž sérii nakonec odmítl režírovat Steven Spielberg. Tvůrcem scénářů je Steven Kloves, kterému Rowlingová asistuje, aby se ujistila, že děj filmů nebude odporovat budoucímu ději knih. Podle svých slov prozradila Klovesovi o zbývajících dílech více, než komukoliv jinému. Také prý řekla několik detailů, které se týkají jejich postav, Alanu Rickmanovi a Robiemu Coltraneovi.

Soudní spory
Rowlingová vedla kvůli Harrymu Potterovi několik soudních sporů.

Nancy Stouffer
Na konci 90. let začla Nancy Stoufferová veřejně prohlašovat, že série o Harrym Potterovi je postavena na jejích knihách z 80. let, například The Legend of Rah and the Muggles a Larry Potter and His Best Friend Lilly.
V roce 2001 se Rowlingová, Scholastic Press (americký vydavatel série) a Warner Bros. přenechali zjištění, zda-li došlo k porušení copyrightu či registrovaných ochraných známek Strofferové, na soudu. Právníci Rowlingové označili velkou část tvrzení Stroufferové za podvrh a požadovali uvalení sankcí na Stroufferovou spolu se zaplacením svých soudních výdajů. Soud rozhodl ve prospěch Rowlingové s tím, že Stroufferová vypovídala lživě a zfalšovala podklady tak, aby podporovaly její tvrzení. Stroufferová pak dostala pokutu 50 000 USD a musela zaplatit i část soudních výdajů.
V lednu 2004 soud sdělil, že odmítl odvolání Stroufferové, neboť (podle soudu) v žádném případě není možné dojít k závěru, že by mohlo dojít záměně konkrétních znaků obou děl.

Obě autorky používají sporné termíny s odlišným významem. V dílech Rowlingové znamená označení "Mudla" (v originále "Muggle") běžného člověka bez kouzelnických schopností, zatímco Stroufferová tímto slovem označuje malé, bezvlasé postavičky s našpičatělími hlavami. Kromě toho, knihy o Harrym Potterovi mají rozsah románu a jejich cílovou skupinu tvoří zejména starší děti a dospělí, zatímco Stroufferová tvořila krátké knížky určené nejmenším dětem. Na základě toho předchozí soud správně zamítl požadavky Stroufferové.

New York Daily News
19. června 2003 oznámila Rowlingová spolu s americkým vydavatelem Scholastic, že podávají žalobu na New York Daily News o 100 milionů USD, neboť tyto noviny otiskly informace o pátém dílu Harry Potter a Fénixův řád ještě před oficiálním vydáním knihy. Konkrétně deník uveřejnil souhrn děje a několik krátkých citací. Doprovodná fotografie zobrazovala dvě stránky knihy s čitelným textem. Situace byla ale komplikovaná faktem, že novinář deníku knihu koupil v obchodě, jehož prodavač si údajně neuvědomil, že knihu může začít prodávat až po datu oficiálního vydání.

Rodina
Rowlingová se vdala v roce 2001 za Dr. Neila Murraye. Soukromý obřad proběhl ve spisovatelčině sídle ve Skotsku. O dva roky později se jim narodil syn David Gordon Rowling Murray a v roce 2005 dcera Mackenzie Jean Rowling Murray. Rowlingové se tak splnil životní sen mít tři děti.

Rupert Grint-životopis

26. ledna 2011 v 14:13 | Příšerka |  Harry Potter
Rupert Grint se narodil jako nejstarší z pěti dětí. Má jednoho bratra Jamese (nar.1990) a tři sestry Georginu (nar.1993), Samanthu (nar.1996) a Charlotte (nar.1998).

Rupert Grint je herec, který se posedmé ujímá role nejmladšího z bratrů Weasleyových a přítele Harry Pottera, Rona. Jakkoli byla role v Harry Potter a Kámen mudrců jeho vůbec první zkušeností s profesionálním herectvím, jeho přirozený talent mu zajistil mezinárodní uznání kritiků i řadových diváků a také nominaci britského Critic's Circle na cenu Best Newcomer.

Mimo prvního Harryho Pottera si zahrál po boku Simona Callowa a Stephena Fry roli šíleného profesora ve snímku Petera Hewitta Prďoši. a samozřejmě se objevil v Harry Potter a Tajemná komnata a Harry Potter a vězeň z Azkabanu. Rupert je nejstarší z pěti dětí a tvrdí, že má s Ronem mnoho společného, zejména pak neukojitelnou chuť na sladkosti. Před tím, než získal roli Rona Weasleyho, hrál pouze ve školních produkcích a ochotnických spolcích.

Z jeho rolí jmenujme například gangstera Roostera ve hře Annie, roli v představení Peter Pan a postavu Rumplestiltskina v Grimm Tales. Od té doby, co se před několika lety poprvé představil publiku jako roztomilý a legrační Weasleyovic kluk, po všech stránkách vyrostl a nyní je z něj dvacetiletý mladý muž. Když jej nenajdeme na placu při natáčení, nejraději hraje golf. Ve škole má Rupert rád kreslení, během natáčení nakreslil například podobiznu herce Alana Rickmana, který hraje profesora Snapea.

Emma Watson-životopis

26. ledna 2011 v 14:12 | Příšerka |  Harry Potter
Emma Charlotte Duerre se narodila rodičům Jacqueline a Chrisovi (oba právníci) v Paříži 15. dubna 1990. Když jí bylo pět let, rodiče se rozvedli a Emma se i se svým mladším bratrem Alexem (nar. 1993) přestěhovala do Oxfordshire, kde žijí s jejich matkou. Emma má tři nevlastní sourozence - od rozvodu dodnes žije Emmin otec s ženou, se kterou má tři děti - dvojčata dcery Ninu a Lucy (nar. 17.9.2004) a syna Tobyho (nar.2003). Jelikož Emma do pěti let vyrůstala ve Francii, tak kromě angličtiny mluví plynně francouzsky.

V 7 letech Emma vyhrála svou první cenu ve školní recitační soutěži. Bylo jí právě 9 let, když muž z castingové agentury cestoval po všemožných školách v Anglii a hledal talentované děti pro konkurs do prvního filmu o Harrym, Ronovi a Hemioně. Emma si vzpomíná, že do toho šla (na konkurs) kvůli svým kamarádům a také proto, že si myslela, že by to mohla být zábava... Poté, co producent vybral herce do dvojice Rona a Harryho, byla Emma zavolána do kanceláře produkce spolu sRupertem Grintem, kde jim oboum bylo sděleno, že vyhráli role Hermiony a Rona.

V deseti letech tedy Emma začala točit svůj první film v roli Hermiony Grangerové ve filmu Harry Potter a Kámen mudrců - první část série filmů o Harrym Potterovi. Celá série byla natočena podle velmi populárních knih J.K.RowlingovéRowlingová dosud Emmu nepoznala, zatím si jen povídali po telefonu. I tak ale zjistila, že se Emma skvěle hodí ke ztvárnění její postavy Hermiony Grangerové...

V den, kdy do kin vešel Harry Potter a Kámen mudrců bylo zlomeno již mnoho rekordů a Emmino vystupování ve filmu mělo ohlas po celém světě.

Dodnes Emma pracuje na sérii o Harry Potterovi a nyní ve věku 18 let má velký úspěch s filmy : Harry Potter a Tajemná komnataHarry Potter a Vězeň z AzkabanuHarry Potter a Ohnivý PohárHarry Potter a Fénixův řád. V těchto dnech se již natáčí 6. díl série o Harrym Potterovi a to Harry Potter a princ dvojí krve. Emma Watson již také podepsala smlouvu s Warner brothers na roli Hermiony v poslední části "potterovské" série - Harry Potter a Relikvie smrti.

V roce 2007 také Emma ztvárnila roli Pauline Fossil v televizní adaptaci románu Heidi Thomas Ballet Shoes.

Ve svém volném čase Emma sportuje (hraje pozemní hokej, házenou...). Zajímá se o umění (chlubí se tím, že má ve filmovém ateliéru tu nejbarevnější a nejlépe zkrášlenou skříňku na oblečení). Mezi její oblíbené aktivity také patří cestování, tanec (street jazz, hip hop, salsa a také klasické tance, které si mohla vyzkoušet i před kamerou u příležitosti plesu v Harry Potter a Ohnivý pohár) a zpěv. Miluje navštěvování přátel. Ráda se baví jako normální teenager, což je také jeden z důvodů, proč Emma tolik působí na lidi po celém světě.

Daniel Radcliffe-životopis

26. ledna 2011 v 14:11 | Příšerka |  Harry Potter
Daniel Radcliffe přišel na svět 23.července 1989 ve znamení Lva. Narodil se ve státě Anglii,v Londýně.Jeho rodiče si nepřipouštěli,že by mohl být hercem. Přesto se mu podařilo rodiče přesvědčit a jeho máma poslala Danielovu fotku do televizní společnosti BBC,která vybírala potencionální uchazeče na roli mladého Davida Copperfielda. Daniel musel projít přes pět zkoušek,než se mu podařilo získat tuto první větší roli v televizní adaptaci románu Charlese Dickense "David Copperfield" (1999). V tomto dramatu v režii Simona Curtise také hrála Maggie Smith,která v sérii Harry Potter ztvárňuje profesorku McGonagallovou. 

Brzy poté se objevil v malé roli po boku Pierce Brosmana v akčním thrilleru podle bestselleru Johna Le Carré Agent z Panamy "The Tailor of Panama" (režie John Boorman,2001). Největší úspěch se mu dostalo, když získal roli Harryho Pottera ve filmu Harry Potter a Kámen mudrců "Harry Potter and the Sorcerer's Stone".Jeho život se náhle změnil,poté co uspěl ve výběru na roli mladého chlapce, která se získává jednou za dekádu.Po měsících hledání a tisíce zkouškách si jej režisérChris Columbus vybral pro tuto roli.Daniel byl v roli Harryho úžasný a ze všech stran se na něj valila pozitivní kritika.Po uvedení filmu do kin se z Daniela náhle stala světová hvězda.Film,který je založen na populárním fantasy knize se stal absolutním trhákem,jenž lámal rekordy v návštěvnosti.

Druhé pokračování Harry Potter a Tajemná komnata "Harry Potter and the Chamber of Secrets" (2002) pokračovalo v úspěšném tažení prvního dílu. V roce 2004 spatřilo světlo světa třetí pokračování, nesoucí název Harry potter a vězeň z Azkabanu "Harry Potter And The Prisoner Of Azkaban" a následující rok se objevilo čtvrté pokračováníHarry Potter a ohnivý pohár "Harry Potter and the Goblet of Fire". Nedávno uvedená premiéra v českých kinech, pokračování s názvem Harry Potter a Princ dvojí krve"Harry Potter and the Half-Blood Prince" lámalo rekordy v návštěvnosti.

Rolí Harryho Pottera si získal vřelé uznání a britský Variety Club mu v únoru 2002 udělil cenu Best Newcomer Award. V dubnu téhož roku byl také honorován prestižní cenou David Di Donatello Award,kterou mu předal sám David Di Donatello.Cena mu byla udělena za vynikající Harryho portrét a za příspěvek budoucnosti kinematografie.

V prosinci 2002 se také jako host objevil v několika představeních komedie The Play What I Wrote, která získala Olivier Award. Představení se odehrála v londýnském West Endu v divadle Wyndhams Theatre.Režie se ujal Kenneth Branagh

Ve volném čase se Daniel věnuje poslechu hudby a sledování filmů,jeho nejoblíbenějším žánrem je rock,zejména pak v provedení britských nezávislých skupin.

Afrodité

26. ledna 2011 v 14:09 | Příšerka |  Bohové Řecka
Znovu se hluboce omlouvám,že to není můj článek...



Afrodité byla v řecké mytologii bohyní lásky. Její původ je nejasný. Některé báje praví že byla dcerou Dia a Dióny. Podle jiných se však narodila ze spermatu boha Uranose poté co mu jeho penis usekl Kronos. Nahá se vynořila z mořské pěny, poté co se jí zeus dotkl bleskem. V lastuře doplula k ostrovu Kythira, kde byl postaven její první chrám. Kythira však byl chudičký ostrov, a proto si zvolila za své sídlo ostrov Kypr; podle něhož dostala příjmení Kypris
Afrodita ochraňovala lásku a zamilované a její nejmilejší zábavou bylo zprostředkovávat, aby se bohové zamilovávali do smrtelných žen. S oblibou vytvářela pletky, dostávala koho mohla do tenat lásky a nejraději ze všech se zabývala Diem, který byl každou chvíli zapleten v nové milostné historce. Afrodíté měla kouzelný pás, který každého podmanil její moci. Přestože jí Zeus určil jako manželku boha Héfaista pravým otcem jejích tří dětí byl Ares, bůh války. Podváděný manžel dlouho nevěděl o nevěře své ženy dokud mu to bůh slunce Helios vše neprozradil. Žárlivý manžel předstíral cestu na svůj ostrov Lémnos a překvapil milence ve svém manželském loži. Spoutal je sítí ukovanou z bronzu, jemnou jako pavučina, a svolal bohy, aby viděli zradu. Bohové se mu však vysmáli a ani Zeus mu nepomohl. Zeus ji chtěl ztrestat a vzbudil v ní lásku ke smrtelnému Anchísovi, kterému porodila Aineia. Sama Afrodíté však tvrdě postihla každého, kdo ji urazil nebo pohrdal láskou. Její vinou zahynula krásná Myrrha, zneužita vlastním otcem, králem Kinyrem. Plod této hříšné lásky Adónis, pak byl milencem Afrodítiným i vládkyně podsvětí Persefony. Pro pohrdání láskou zahubila nelítostně i Sísyfova syna Glauka. Zasáhla do mnoha dalších osudů smrtelníků, některým i pomáhala. Byla to však právě ona, která pomáhala Paridovi, aby získal lásku nejkrásnější ženy, královny Heleny, i když za to byla nakonec zbořena slavná Trója; tak bylo zaplaceno vítězství bohyně nad jejími soupeřkami, bohyní Hérou a Athénou v zápase o zlaté jablko pro nejkrásnější z nich. Byla symbolem vrcholné krásy, nesčetněkrát zobrazeným největšími umělci. Nejkrásnější byla Praxitelova socha bohyně v knidské svatyni. Afrodité byla symbolem lásky čisté i smyslné. Zasvěcenými zvířaty této bohyni byli delfíni, holubice(kteří též táhly její vůz), vrabec a vlaštovka, z rostlin pak mák, jablko, myrta a růže.

Pallas Athéna

20. ledna 2011 v 19:06 | Příšerka |  Bohové Řecka
Otcem Pallas Athény byl Zeus kterému vyskočila z hlavy. To je nejrozšířenější pověst. Zeus se zmocnil Athéniny matky Medity, a když otěhotněla, polkl ji, aby podle věštby neporodila potomka, který by ho svrhl z trůnu vládce bohů. Pallas Athéna byla především bohyní války, ovšem ne války ničivé, kterou miloval bůh Ares. Byla vždy rozvážná i ve válce. Hleděla vždy přispět ke sjednání míru. Byla vždy bohyní vítěznou a nepřemožitelnou, dávala kořist a chránila lid. Ze všech olympských bohů snad nejvíce zasahovala do lidského života. Byla rozvážná a moudrá, učila a vedla ruku stejně tak umělců jako řemeslníků, žen i mužů.
Pallas Athéna byla panenskou bohyní, vynikala krásou, dokonalostí rozumu a prozíravosti, spojenou s rozvahou, vynalézavostí, odvahou a smyslem pro činnost. Vyskočila z Diovy hlavy v plné zbroji. Proto byla zpodobňována v řasnatém rouchu, s přilbicí na hlavě, na levé ruce měla štít, aigis, zhotovený prý podle pověstí z kůže titána Pallanta, nebo podle jiných z kůže Gorgony Medúzy. V pravé ruce držela kopí. Jen jednou prý odložila šat, aby zápasila s bohyněmi Hérou a Afroditou o Paridovo rozhodnutí, kterou z nich považuje za nejkrásnější. Pallas Athéna ochraňovala města i státy; především milovala Attiku, kterou jí zasvětil král Kekrops
Pallas Athéna soupeřila s Poseidonem o attickou zem, získala ji, když Attice darovala olivový strom. Dala své dary i Pandoře. Bohyně pomáhala lidstvu v nemocech a pečovala o blaho dětí. Vítěznou bohyni uctívali Athéňané v menším chrámě blíže propylají. Athéňané slavili na počest této bohyně, která jim dala zákony i řád a z jejíhož podnětu byl zřízen areopag, malé i velké Panathénaje. Některé pověsti vyprávějí, že bohyně se zrodila v Libyi u trítónského jezera, kde ji vychovaly nymfy.

Poseidón

20. ledna 2011 v 19:05 | Příšerka |  Bohové Řecka
Poseidon, vládce moře, syn Krona a Rheii. I on byl osvobozen Diem, jako ostatní děti Kronovy, z útrob svého otce, kde žil, a ihned se spojil s Diem v boji o moc a svržení Krona z trůnu vládce bohů. Osvobození Kyklópové mu darovali zlatý trojzubec, z něhož se stal odznak moci Poseidónovy, jím dovedl rozpoutat nejstrašnější bouře a stejně je i utišit, drtil jím skály a zabíjel ty, kteří se mu protivili. Los rozhodl při dělení moci a říší, že Poseidón se stane vládcem moře. Neopomněl nikdy zdůraznit, že je rovný svému mladšímu bratru Diovi, a neuznával proto, že by mu byl Zeus nadřazen. Poseidón měl svárlivou povahu a jeho nectností byla i umíněnost. Vystavěl si nádherný palác pod mořskou hladinou u Aig. Byl velkým milovníkem koní, stvořil vodní božstva v podobě koňské. Sám se vychloubal, že vynašel uzdu. Podle jiného podání však uzdu vynalezla bohyně Pallas Athéna. Poseidón však zavedl koňské dostihy. Bral někdy na sebe podobu hřebce, a tak zplodil s bohyní Demeter divokého hřebce Aríona. S Medúzou zplodil okřídleného hřebce Pegasa. Ve svém podmořském sídle měl velké stáje v nich bílé spřežení hřebců s měděnými kopyty a zlatými hřívami. S nimi pak se projížděl ve svém zlatém voze po hřebenech mořských vln, doprovázen početnou družinou bytostí obývajících moře i mořských příšer. Byl pánem všech mořských bohů i všech obyvatel moře. Mořské obludy mu věrně sloužily; jimi též trestal ty, kteří se proti němu provinili.
Ve své nezkrotnosti měl časté spory s ostatními bohy; především o panství nad suchou zemí, po níž vždy toužil. Ve svých sporech však nebyl úspěšný. Poseidón byl velkým milovníkem žen. Zvolil si za manželku Amfitrítu, dceru mořského boha Nerea a jeho ženy Doridy. Porodila mu syna Tritona a dcery Rhodu a Benthesikýnu. Poseidón ji učinil svou spoluvládkyní, avšak jinak jí zavdával mnoho příčin ke stížnostem. Navazoval známosti stejně tak s bohyněmi a nymfami jako se smrtelnými ženami.
Poseidón byl původně pánem všech řek, pramenů a sladkovodních toků. Jako bůh moře byl uctíván mořeplavci, kteří mu přinášeli oběti, aby se uchovali před jeho hněvem. K jeho poctě byly pořádány isthmické hry. Jemu zasvěcenými zvířaty byli kůň, býk a delfín. Ze stromů pak borovice.

Zeus II.

20. ledna 2011 v 19:03 | Příšerka |  Bohové Řecka
Zeus (řecky Ζεύς; skloňování DiaDioviDiaDieDioviDiem) je nejvyšší z bohů řecké mytologie.

rodiče:
titáni Rheia a Kronos
bratři:
Hádes a Poseidón
sestry:
Démétér, Hestia a Héra
manželky:
Dióné a Hérá
milenky:
Európé a Danaé
děti:
- s bohyněmi:
- Létó: Apollón, Artemis

- Héra: Arés, Héfaistos

- Maia: Hermés

- Démétér: Persefoné

- Themis: Moiry, Hóry

- Mnémosyné: devět Múz


- se smrtelnicemi:
- Danae: Perseus

- Alkména: Herakles

- Europa: Minos

- Io: Epafos

- Léda: synové Kastor a Polydeukes, dcery Helena a Klytaimnestra

- nymfa Kallisto: Arkas (proměnili se v souhvězdí - Kallisto-Velká medvědice, Arkas-Malá medvědice)

- Semelé (dcera thébského krále Kadma): Dionýsos (zrodil se však z Diova stehna)

- titánka Dióna: Aforité (nebo se zrodila u břehů ostrova Kypr poté, co do mořské pěny dopadly genitálie vykleštěného Úrana)


- Athéna (zrozena z jeho hlavy poté, co snědl Métidu)

Omluva

20. ledna 2011 v 18:59
Moc se omlouvám za to,že jsou ty články okopírované,časem napíšu svoje.Prosím promiňtě mi to :))))